Příběh fotografie – Michal Stoklasa – Bratři

Fotografie měsíce

a další příběhy fotografií najdete na našem blogu:

PŘEJÍT NA BLOG

Foto Měsíce
2/06/2021

Představujeme vám příběh vítězného snímku z kategorie Savci. Slovenský fotograf Michal Stoklasa zachytil malá liščata, která chodil pozorovat. Na takový snímek čekal dlouhých devět let. Více se dozvíte přímo v článku.

Foto: Michal Stoklasa

„První červnový den je krásné slunečné počasí. Podvečer balím techniku a chystám se za liščaty. Našel jsem je náhodou při jedné z mých pravidelných toulek Oravskou přírodou. Okolo šesté přicházím k brlohu a sedám si od něj ve vzdálenosti asi deseti metrů do jámy v terénu, která je zároveň obklopená vysokým porostem, abych co nejvíce splynul s prostředím. Rychle si oblékám „hejkala,“ okolo sebe zapichuji ještě čtyři vyšší větve, na které věším maskovací síť, která mě kryje z boku. Je to kvůli tomu, aby mě nepostřehla liščí matka, kdyby se náhodou pohybovala v okolí. Netrvalo to dlouho a hlavní aktéři přichází na scénu. Po pár minutách vykoukne ze země malá oranžová hlavička a za chvíli i druhá. Chvíli si zvědavě prohlíží okolí a vychází před brloh. Rychle nacvakám pár snímků. Díky bezzrcadlovce mám tichou závěrku a o mé přítomnosti nemají tušení. Chvíli se prochází a za chvíli přichází další dvě mláďata. Dohromady čtyři sourozenci si přímo přede mnou hrají – nahání se, tahají za kožichy, běhají okolo smrku, kde mají brloh a zvědavě si prohlíží okolní svět. Dva z nich si sedají zády ke mně jako modelky. Jako kdyby věděli, že je někdo fotí, otáčí ke mně hlavy a věnují mi nevinný pohled. Zapadající slunce klesá za strom a teplé paprsky dopadají před brloh. Stane se něco neuvěřitelného. Tři malé lištičky se postavily vedle sebe a sledují zvuky ostatních zvířat v lese. Najednou se otočí všichni stejným směrem a poslední paprsek zapadajícího slunce se jim odráží v malinkých očích. Mačkám spoušť! Tak vznikl nejkrásnější snímek z letošního pozorování liščat. Zůstávám sedět na místě. Nikdy neodcházím z místa rychle, abych je nevyplašil. Radši počkám, až se setmí. Zůstávám tedy ještě hodinu. A stojí to za to. Zvědavá liščata objevují skryté zákoutí brlohu. Občas se trochu vzdálí a přiblíží se ke mně na jeden až dva metry. Liščata jsem hledal v revíru devět let. Dlouhé čekání se vyplatilo a dopadlo nad mé očekávání. Na místo jsem ještě párkrát přišel a udělal pár zajímavých snímků. Geniální byla moje poslední návštěva liščat. Neměl jsem s sebou foták, ale vzal jsem svou tříletou dceru. Malá miluje přírodu, už před pár měsíci jsem jí vzal na focení bobrů, kde dokázala se mnou tiše sedět a vyčkávat. Proto jsem se rozhodl, že ji vezmu i za liščaty. Za chvíli se ukázaly dva ocásky. Pro dcerku to byl krásný zážitek, příroda se jí dotkla celou svou krásou a zanechala hlubokou stopu v našich srdcích. Cestou domu se rozplývala nad liščaty, což pro změnu dojalo mě. Toto jsou pro mě nejsilnější zážitky.“

Michal Stoklasa

Pochází se severu Slovenka z regionu Horní Orava. Živí se jako učitel biologie a tělesné výchovy a ve volném čase jako svatební fotograf. Je ženatý a má tři děti. K toulkám přírodou ho inspiroval otec, s kterým pravidelně chodil do lesa na houby a bylinky. S rodiči trávil v přírodě každou volnou chvíli. Trávení času v přírodě se snaží předat svým dětem, hlavně je naučit respektu vůči přírodě. Fotografii se věnuje jedenáct let. Začal s ní na vysoké škole, na začátku fotil makrofotografii a objevoval tak tajemný svět drobných živočichů. Poté přesedlal na větší zvířata, kterým se věnuje dodnes. Při focení se snaží zprostředkovat divákovi tajemný příběh přírody jeho pohledem. Chce tak upozornit na nevšední krásu naší země, protože mnoho často zůstává skryté a nepovšimnuté. Vzbuzuje tak u lidí zájem o přírodu a její ochranu a respekt k životnímu prostředí.

string(1) "1"