Posuzována bude novinářská hodnota snímků (informativnost, pohotovost, aktuálnost) ruku v ruce s jejich hodnotou estetickou. Snímky jsou porotě prezentovány anonymně. Porota má právo většinou hlasů v zájmu ocenění snímků rozhodnout o případném převedení prací do jiné kategorie nebo ocenit jen některý snímek ze série či neudělit některou z cen. Právo neudělit cenu se vztahuje na všechny ceny soutěže.
Při studiu pátého ročníku Fakulty strojní ČVUT začal v roce 1999 pracovat v České tiskové kanceláři (ČTK) v tehdejší redakci obrazového zpravodajství. Do roku 2006 působil v agentuře jako editor obrazového zpravodajství na tzv. newsdesku, následně se jako zástupce šéfredaktora věnoval řadě projektů pro zrychlení a zkvalitnění zpravodajské fotografické produkce, včetně projektu vybudování nového online portálu fotobanky ČTK. V roce 2008 se stal šéfredaktorem Redakce obrazového zpravodajství. Kromě péče o archiv ČTK zprostředkoval spolupráci s celou řadou zahraničních i tuzemských partnerů včetně exkluzivního partnera Associated Press. Fotobanka se pod jeho vedením začala orientovat i na projekty jako jsou výstavy, knižní publikace, adjustace fotografií a fotografování na zakázku. Jako jeden z autorů byl u první výstavy ČTK v roce 2012 u příležitosti úmrtí prezidenta Václava Havla, která byla následně k vidění i na pražském letišti v Ruzyni při jeho slavnostním přejmenování na Letiště Václava Havla. Dalšími významnějšími výstavními projekty byla retrospektivní výstava Jovana Dezorta včetně jejího knižního vydání, putovní exteriérová expozice k desetiletému výročí vstupu ČR do EU a dvojice výstav Plzeňského rodinného fotoalba v rámci Plzně Evropského města kultury 2015.
Adrian Evans se narodil ve Velké Británii. Studoval dějiny umění na univerzitě v Yorku. Tři roky pracoval jako grafik na volné noze a poté se začal věnovat práci s fotografií v archivu agentury Hutchison. V roce 1990 se stal ředitelem archivu Panos Pictures a o sedm let později koupil v agentuře většinový podíl. Pod jeho vedením se Panos Pictures stala významnou agenturou specializovanou na sociálně angažovaný fotožurnalizmus. Adrian Evans je tvůrcem řady velkých projektů od profesionální cyklistiky v Belgii po současné otroctví v Británii. Je rovněž členem porot mnoha soutěží včetně World Press Photo, International Press Photo Contest v Číně, ruského Press Photo i českého Czech Press Photo. Je také konzultantem na poli vizuální komunikace pro nevládní organizace a na stejné téma přednáší na London College of Communication, University of Westminster a London School of Economics.
Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979). Deset let působila na katedře jazyků strojní fakulty ČVUT a po listopadu 1989 na katedře jazyků AMU. Od roku 1992 je volnou fotografkou. Žije v Praze. Fotografovat začala v osmnácti letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Uspořádala řadu výstav doma i v zahraničí a vydala osm autorských publikací: Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost (1998), Per musicam aequo (1998), Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (2002), Odchod sovětských vojsk z Československa (2003), Podkarpatská Rus (2007), Algerie-Togo (2009), společně se svoji matkou Libuší, Rituály normalizace / Československo 70. - 80. let (2011) a Rusové… jejich ikony a touhy (2015). Získala řadu ocenění ve fotografických soutěžích: 1995-1999 Czech Press Photo (celkem 7 cen), 1998 - hlavní cena v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards (reprezentovala ČR v únoru 1999 na evropském kole v Londýně), 2006 – Grant hlavního města Prahy (za soubor fotografií z ruské pravoslavné pouti), v rámci kterého zachytila život pražských bezdomovců. Kromě své vlastní fotografické tvorby se začala v posledních letech věnovat i kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie. Je autorkou monografie Miloně Novotného (2000), publikace 1945 Osvobození … 1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu (2008) a Jan Palach 16.-25.1.1969 (2009). Za tuto kurátorskou činnost ji Asociace českých profesionálních fotografů udělila titul „Osobnost české fotografie 2008“.
Dokumentární fotograf z belgického města Ranst. Ve svých fotografiích se zabývá významnými tématy současnosti, jako je migrace, globalizace, urbanizace a krize. Po získání magisterského titulu v oboru fotografie na Královské akademii výtvarných umění (KASK) v Gentu v roce 1997 pracoval Hannes osm let jako fotožurnalista, poté se rozhodl plně soustředit na vlastní dokumentární projekty. Od roku 2008 vyučuje dokumentární fotografii na KASK/The School of Arts v belgickém Gentu. Hannes vydal čtyři knihy: Rudá cesta (2009), The Continuity of Man (2014), Garden of Delight (2018), An Unexpected Lesson in Joy (2020). Za soubor Garden of Delight získal v roce 2017 cenu Magnum Photography Award a v roce 2018 cenu Zeiss Photography Award. V roce 2023 obdržel cenu World Press Photo Award. Své snímky publikoval ve významných časopisech, jako jsou El Pais Semenal, National Geographic, Paris-Match, Geo, Stern, Vanity Fair a Newsweek Japan. Jeho práce byly vystaveny v: FotoMuseum, Antverpy; Fotofestiwal, Lodž; Organ Vida, Záhřeb; Photolux, Lucca; Encontros Da Imagem, Braga; Städtische Galerie, Iserlohn; Centro Andaluz de la Fotografia, Almeria; Triennial of Photography, Hamburk; Photomed, Bejrút; Lianzhou Foto Festival, Lianzhou; Cortona on the Move, Itálie a mnoha dalších místech.
Je přes 14 let kmenovým fotografem mezinárodní tiskové agentury European Pressphoto Agency (EPA). Nyní pracuje pro EPA v Berlíně. Pro tiskovou agenturu fotograficky pokrývá hlavní zpravodajské a sportovní události v Německu a v ostatních zemích světa. Volné dokumentární tvorbě se Filip Singer věnoval zejména v letech 1999 - 2009, kdy zaměřil svoji pozornost zejména na odlehlé oblasti Sibiře a bývalé sovětské republiky. Zajímá ho prostředí a změny jež se dotýkají obyčejných lidí z bývalého SSSR. Ve 23 letech byl vybrán prestižní agenturou VII mezi mladé fotografické talenty střední a východní Evropy. Je držitelem devatenácti ocenění v soutěži Czech Press Photo. V roce 2014 získal v soutěži hlavní cenu, Fotografii roku. V roce 2018 byl nominován na Rückblende, Německou cenu za politickou fotografii a karikaturu.