Vstupné:
plné 100,- Kč
snížené 50,- Kč
Adresa:
Seydlerova 2835/4
Praha 5
stanice metra B Nové Butovice, výstup směr poliklinika Lípa
Nekompromisní vizuální svědectví o době, která uvolnila pravidla i morálku. Archivní skvosty, odvážná díla i nečekané kontexty – výstava, která mluví otevřeně.
Nabytá svoboda po Sametové revoluci nás zasáhla všechny a i sex přestal být tabu. Jaroslav Kučera měl možnost fotit založení docela absurdní politické strany Nezávislé erotické iniciativy, následně vznik nových erotických a porno časopisů, silniční prostituci na legendární E 55 i zákulisí několika erotických salónů. Na svých "cestách za erotikou" autor potkal zajímavé lidi mezi striptérkami, prostitutkami a jejich pasáky a díky těmto setkáním mohl napsat k fotografiím i jejich příběhy. Na konci devadesátek dokumentoval i příchod tzv " obsluhy nahoře bez".
„Po listopadové revoluci v roce 1989 jsme byli jako polití živou vodou a příležitost naprosto svobodně podnikat i fotografovat si málokdo nechal ujít. Hned v 90. roce po vzniku časopisu Reflex jsem se stal na prvních pár let jeho externím fotografem a kromě jiných reportáží, jsem fotil i divoký nástup erotiky do veřejného života. Ale musel jsem také vydělávat, neboť jak každý fotograf na "volné noze" ví, pokud není u novin zaměstnaný, reportážemi se neuživí. Fotografoval jsem historickou architekturu a ve volném čase jezdil do bývalých Sudet fotografovat život lidí, 40 let po vládě komunistů. A i tam sex na různých výpadovkách do Německa přímo kvetl. Když koncem devadesátek ovládla české hospody "obsluha nahoře bez", měl jsem pocit, že nic absurdnějšího se už stát nemůže. Asi jsem se moc nemýlil. Mnohé se pomalu vytratilo, prostituce z ulic téměř zmizela a polonahé servírky taky. Ale nevěstince, lehké děvy a pornočasopisy našly svoji internetovou cestu a fungují vesele dál. Před třemi lety jsem vydal, i díky HitHitu, úspěšnou knihu Klid před bouří, Jak jsme žili za normalizace - 70. a 80. léta. A protože jsem ve svých archivech (takto ten přehledný nepořádek vznešeně nazývám) objevil spoustu zajímavých fotografií ze sexuální divočiny devadesátek, rozhodl jsem se vydat i knihu Sex po převratu a uspořádat výstavu."
Narodil se 19. prosince 1946 ve vesnici Ředhošť, okres Litoměřice. V roce 1966 maturoval na Střední průmyslové škole stavební v Mělníku. Následujícího roku zahájil studium na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Bydlel na strahovských kolejích, kde se stal spoluzakladatelem Fotoklubu Strahov. Na kolejích také poprvé v roce 1969 veřejně vystavoval. Jeho výstavu fotografií pohřbu Jana Palacha však nově ustavený studentský „kolejní výbor“ z politických důvodů po týdnu uzavřel.
21. srpna 1969 byl při fotografování prvního výročí okupace Československa armádami pěti států Varšavské smlouvy zatčen, surově zbit komunistickou policií a několik týdnů držen ve věznici na Pankráci. Ovšem právě tady a vlastně díky tomu se Jaroslav Kučera rozhodl stát profesionálním fotografem. Nicméně ČVUT dostudoval, absolvoval roku 1973 a získal titul stavebního inženýra. Ihned po státnicích však začal pracovat jako fotograf na „volné noze“. Živil se zakázkami pro časopisy a státní podniky, ale nikdy nerezignoval na svou volnou tvorbu.
Po roce 1989 stál u zrodu české fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stal členem mezinárodní agentury Bilderberg, sídlící v Hamburgu.
V roce 2000 získal v soutěži Czech Press Photo jeho snímek z pražských protestů odpůrců globalizace proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky titul Fotografie roku.
Se snímky z téže události získal první cenu v kategorii soutěže Fuji Euro Press Photo Awards 2000 v Kodani.
Uspořádal na 70 samostatných autorských výstav v mnoha zemích Evropy a v USA. Na dalších skupinových výstavách doma i ve světě se podílel.
Vydal 9 autorských knih.
Od roku 2007 provozuje knižní vydavatelství a nakladatelství JAKURA.
V roce 2009 a 2011 byl kurátorem výstav dobových fotografií českých vojáků - fotografů I. světové války, jejichž soubory unikátních negativů objevil, zdigitalizoval a výsledné fotografie představil v Tereziánském křídle Pražského hradu. Díky první výstavě nazvané „Pěšky I. světovou válkou“ byl ztotožněn a světové veřejnosti poprvé představen, do té doby neznámý a dnes slavný český důstojník rakousko-uherské armády Jindřich Bišický. V návaznosti na první výstavu byla objevena další pozůstalost stovek negativů Gustava Brože a Jana Myšičky. I ty zpracoval a výsledné fotografie vystavil společně s fotografiemi Karla Neuberta a Jendy Rajmana na výstavě „Fotografové války“ rovněž na Pražském hradě pouhé dva roky po Bišickém.
V roce 2017 obdržel od Asociace profesionálních fotografů České republiky titul „Osobnost roku 2016“.
V roce 2019 - byl spolu s PhDr. Danielou Mrázkovou a Dušanem Veselým kurátorem obsáhlé výstavy fotografií 73ti českých a slovenských autorů dokumentující revoluční události listopadu 1989. Ta byla uspořádána k 30. výročí Sametové revoluce na prestižním místě v Letohrádku královny Anny řečenému Belvedér.
V roce 2021 převzal od Asociace nezávislých médií Krameriovu cenu za nezávislou žurnalistiku v oblasti fotografie.
Generální partner: Nadační fond TRIGEMA rodiny Souralových
Záštita: ministerstva kultury a Prahy 13
Partneři: Samsung, Siko, Fomei, CeWe, Koupelny Ptáček, Canon, Newton Media, Pictoart, Laufen, Soliter, CertiCon
Mediální partneři: Rádio DAB Praha, National Geographic, Prima ZOOM, Lidé a Země
Public relations: Veronika Souralová, +420 737283 302, souralova@czechphoto.org
