Můj otec Jiří Hanke (1911-1980), který mě do tajů fotografie zasvěcoval již od útlého dětství, stál na počátku mé posedlosti fotografií. Sám za svého života nikdy své fotografie nevystavoval, tvořil pouze pro svoji niternou potřebu. První výstavu jsem mu uspořádal až k výročí jeho nedožitých sedmdesátin v roce 1981, druhou pak k nedožitému 100. výročí narození v roce 2011. Nejoblíbenějším tématem mého otce byla krajina.
Já, Jiří Hanke (1944) jsem po vojně začínal jako kytarista v beatových skupinách, poté jsem se zabýval kolážemi. Fotografie se stala mým vyjadřovacím prostředkem, až když jsme se spolu s mojí ženou Jiřinou stali členy kladenské tvůrčí skupiny Ateliér '74. Hudební prostředí, které mi bylo blízké, se stalo námětem mých prvních fotografií. Čtvrtstoletí v prostředí jazzových koncertů jsem zúročil v knize Stop Time (2003). Avšak mým celoživotním tématem je rodné město Kladno. Dokladem toho jsou knihy Lidé z Podprůhonu (1995), Kladnu pod kůží (2013) a dosud nejznámější fotografická publikace Pohledy z okna mého bytu, která vyšla již ve dvou vydáních (1994 a 2013). Fotografickým souborem, na kterém pracuji nejdéle, jsou Otisky generace (1986). Na portrétech rodičů s dětmi sleduji rodinné vazby, fyzické podobnosti a rozdílnosti, ale i informace o sociálním prostředí, v němž žijí. Na této výstavě představuji výběr fotografií z cyklu Otisky generace z doby po knižním vydání souboru (1998). Průřez mé fotografické tvorby, který mimo výběru z předchozích knih zahrnuje i další kladenské motivy, intimní zátiší, ale též fotografie z pařížského a amerického pobytu, jsem zahrnul do své monografie Jiří Hanke fotografie / photographs (2008). V roce 2011 jsem od Asociace profesionálních fotografů ČR obdržel prestižní ocenění Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos fotografii. Fotografie jsem prezentoval na téměř dvou stovkách samostatných a kolektivních výstav. V roce 1977 jsem v kladenské spořitelně založil Malou galerii, která v letošním roce oslavuje již 40 let svého trvání.
Manželka Jiřina Hankeová (1948) začala fotografovat na střední škole, poté se věnovala kresbě, malbě a poezii. Vydala několik básnických sbírek. K fotografii se později vrátila. Nejznámější soubor Trapný pokus o autoterapii (2006) představila v Pražském domě fotografie. Následovaly reprízy výstavy v Stredoeurópskom dome fotografie v Bratislavě, v Galerii 4 v Chebu a Galerii Měsíc ve dne v Českých Budějovicích. Fotografie tohoto souboru byly i součástí výstavy Vnitřní okruh v současné české fotografii v Galerii hlavního města Prahy, Domu umění v Bratislavě a Muzea umění v Olomouci. Výrazný soubor Banality byl zahrnut do expozice Leica Gallery Prague na Paris Photo 2010 v galerii Louvre v Paříži. Na výstavě prezentuje graficky pojatý soubor Totéž jako jiné (2016), v kterém proměňuje s přirozenou jednoduchostí notoricky známé objekty. Svoji fotografickou tvorbu dosud prezentovala na více než třiceti samostatných výstavách u nás i v zahraničí.
Syn Michael Hanke (1972) vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a fotografii se začal věnovat až od svých čtyřiceti let. Jeho doménou je humanistický dokument se zaměřením na dlouhodobě fotografovaná témata. Mezi nejznámější soubory patří Cirkus (2012), Senioři – taneční zábavy (2013), Šachy – turnaje mládeže (2015), Letecký den (2016) a Den na dostizích (2016). Premiérově na této výstavě představuje fotografie z nového souboru Plesová sezóna (2016). Je držitelem pěti ocenění v soutěži Czech Press Photo. Uspěl rovněž na prestižních světových fotografických soutěžích International Photographer of the Year 2015 a Sony World Photography Awards 2016. V letošním ročníku World Press Photo 2017 získal druhou cenu v kategorii Sport za soubor fotografií z cyklu Šachy – turnaje mládeže. Svoji dosavadní tvorbu prezentuje na webových stránkách michaelhanke.photography.
Dcera Lucie Halamíková (1976) se již od dětství věnuje hudbě, vystudovala hru na klavír na Státní konzervatoři v Praze a skladbu na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde jako svoji závěrečnou práci složila hudbu k některým mým fotografiím. Později se i ona začala věnovat fotografii. Její prvotinou byl rozsáhlý cyklus Něco (2012), v němž zachytila poetické výjevy, které nacházela na zdech a fasádách domů. Již čtvrtým rokem se věnuje souboru Hodiny baletu (2014), kde zachycuje vše od prvních baletních krůčků, až po přípravu profesionálních baletních umělců.
Vnuk Dominik Hanke (1997), syn Michaela, se již od svých deseti let zajímá o letectví a fotografování letadel. Na svých snímcích se snaží letadla zachytit neotřelým způsobem. Vyhledává jemné světlo během zlaté hodiny, tedy první a poslední hodiny slunečního denního svitu, kdy fotografie pořízené v tomto čase získávají doslova až mystický nádech. Za své fotografie pořízené v mnoha zemích světa získal několik ocenění jak v České republice, tak v zahraničí. Fotografie publikuje na portálu leteckých nadšenců Planes.cz.
Vnuk Vojtěch Halamík (2004), syn Lucie, je nejmladším vystavujícím. Ani jemu fotografie není cizí. Již od útlého dětství fotografuje a získal několik ocenění ve fotografických soutěžích ve své věkové kategorii. Na výstavě prezentuje své fotografie ze souboru Světla a záblesky (2016).
Jiří Hanke (únor 2017) člen Asociace profesionálních fotografů ČR a FotoForum Praha
Výstavu Rodinné balení si můžete prohlédnout v galerii Czech Photo Centre od 2. března do 29. března 2017. Více informací naleznete v detailu události Jiří Hanke - Rodinné balení.