Pod Křížovým vrchem, na loukách posetých tisíci bílých klobouků bedel, vznikl snímek, který zachycuje nejen krásu krajiny, ale i vzácný okamžik, kdy se příroda na krátkou chvíli otevře v celé své síle. Zapadající slunce prorazilo husté mraky a zalilo krajinu září tak intenzivní, že to téměř oslepilo. Tato fotografie je záznamem ticha, čekání a odměny za trpělivost. Silné snímky totiž nevznikají na povel, ale ve vzácné souhře světla, přírody a vnímavého oka fotografa.
Úvodní foto: Filip Holič
Czech Nature Photo 2025, kategorie Rostliny a houby / 3. místo
Kde bedly tančí
S Václavem jsme se potkali na parkovišti pod majestátním Křížovým vrchem, kde se rozprostírají louky, které vypadaly, jako by je někdo posypal sněhovými koulemi. Jenže místo sněhu tu rostly tisíce bílých klobouků bedel. Nikdy předtím jsem neviděl tolik těchto hub pohromadě – ani v této oblasti, kde se každoročně objevují v hojném množství.
Procházeli jsme tím houbovým rájem, až jsme se usadili na severní straně kopce. Slunce pomalu klesalo k obzoru a my jsme s napětím čekali na ten pravý okamžik pro fotografii. Když zbývalo asi 35 minut do západu, přišlo něco, kvůli čemu mělo smysl tu ten den být. Slunce prorazilo husté mraky a ozářilo krajinu tak jasně, až nás to málem oslepilo. Bylo to jako krátký, intenzivní záblesk, který nám vyrazil dech. A pak stejně rychle zmizelo za mrakem.
V tu chvíli jsme byli svědky něčeho výjimečného. Nejenže jsme objevili skryté houbové království, ale také jsme zažili ohromující podívanou, kterou nám příroda připravila. Byl to tanec světla a stínů, odehrávající se přímo před našima očima. A ty bedly? V té záři jako by se rozsvítily a začaly tančit.
Vítězný snímek Filipa Holiče, ale i další fotografie jsou k vidění na výstavě Czech Nature Photo v Tereziánském křídle Pražského hradu do 17. srpna.
Výstava Czech Nature Photo 2025: Kde příroda vládne představuje jedinečné snímky přírody z celého světa, pořízené fotografy z České republiky a Slovenska. Oceněné a vybrané fotografie zachycují fascinující krásu zvířat, rostlin i krajiny a zároveň upozorňují na důležitost ochrany přírody, která nenávratně mizí.
Fotografie mě provází od dětství, ale naplno jsem se jí začal věnovat kolem dvacátého roku života. Miluji být venku a neustálou výzvu pokusit se zachytit pocity, které při focení zažívám – teplé večery za soumraku, energii samoty, ticho hor a neopakovatelné východy slunce. Každý snímek pro mě znamená příběh, který jsem v přírodě prožil.Fotoaparát změnil můj život. Otevřel mi nový obzor a dovedl mě na cestu, která mě stále motivuje a obohacuje. Když jsem dřív chodil po lesních cestách nebo stál sám na vyhlídce, cítil jsem se občas osaměle. Ale s fotoaparátem získalo vše smysl – každá cesta se stala dobrodružstvím, které stojí za to zachytit. Někdy na snímku, jindy jen v sobě. Nejčastěji fotím krajinu. Nejvíce mě okouzlila krajina Českého a Saského Švýcarska. Je to silný pocit – stát sám na skalním ostrohu a sledovat, jak první paprsky slunce zbarví svět do červenozlata, zatímco pod vámi se vlní moře mlhy. Doufám, že mé fotografie v divácích zanechají alespoň část emocí, které při jejich vzniku cítím. A kdo ví – třeba se jednou potkáme někde na skále, uprostřed příběhu, který právě píše příroda.