Kdyby to, co jsem teď napsal, četl někdo před půl stoletím, nechápal by… Autoři bodují s černobílou fotkou? A co jako?
V roce 1973 jsem vzal poprvé do ruky tátovu Flexaretu a strčil do ní černobílý film. Barevně fotil málokdo - bylo to příliš technologicky náročné. A proto úhrnem platilo nepsané pravidlo: barevná fotka je jaksi automaticky umělecká, protože ji skoro nikdo řemeslně nezvládá, zatímco černobílá je tuctovka, protože ji uměj všichni.
Ale když přišly minilaby a invaze barevných negativů, fotit barevně začal každý. Barva přestala být uměním. Jaksi.
Nástup digitální techniky pak už obrátil svět klasické fotografie úplně vzhůru nohama. Jednu fotku spácháte na 10 způsobů - barevně, černobíle, tónovaně i jinak ztvárněně… Pak vše frknete na Facebook, Instagram a spol., a zeměkouli rázem hrozí přetížení.
Ale z hlubin fotopravěku se s digitechnikou znenadání vynořil dinosaurus.
V přehršli možností začala nečekaně zářit černobílá fotka. Jako když na zimu opadá zelené listí ze stromů, příroda zešedne. A krajina je náhle vykostěná ve své ryzí podstatě, svlečená z šatů, nahá. Opakuje se to, co tu už kdysi bylo, ale ideově naruby.
Černobílá fotka už není obyčejné smetí, ale - jaksi automaticky - klenot. Barva se prostě lidstvu přejedla.
V této mohutné Black&White retrovlně vzniká i kouzlo nechtěného. V mistrovská fotoreportážní sérii o ženské obřízce (Reflex 1.září 2017) zachycuje barbarský obřad kmene Masajů finská fotoreportérka Meeri Koutaniemi černobíle.
A k jedné fotografii je popisek: “Otec dívek je rovněž součástí rituálu. Na fotografii ho označují červenou barvou.”
No jo, jenže fotka je černobílá a červená barva na ní není vidět. Jaksi. Takže kde má táta červený flek fakt nevím.
Btw… Víte co je paradox na téma barva versus Black&White? Že do soutěže o přírodě a zvířátkách Czech Nature Photo autoři dodávají fotografie převážně barevné a přitom zvířata mají barevné vnímání značně redukované, žraloci dokonce vidí jen černobíle.
A tak, kdyby žralok vyskočil z moře a stoupl si na zadní ploutve při obřízce vedle fotografky Meeri Koutaniemi, viděl by to samé co já na té černobílé fotce - tedy červené nic.
Fotoprst Olega Homoly je nový seriál z oblasti fotografie. Fotoprst hladí, laská, hrozí i šťárá. Ukazuje postřehy, příběhy, vzpomínky, úvahy, provokace i video blogy. Prostě Fotoprst Olega Homoly běží od teď…