Vítěz kategorie Zvířata ve svém prostředí Matěj Ferenčík zahájil výstavu v Zoo Praha.
V soutěži Czech Nature Photo ve spolupráci se Zoo Praha byla letos vyhlášena speciální kategorie Zvířata ve svém prostředí. Vítěz této kategorie Matej Ferenčík představuje své snímky u Vzdělávacího centra Zoo Praha. Výstava v Zoo je součástí ocenění pro vítěze kategorie.
28. července 2021 jsme výstavu společně s autorem a zástupci zoologické zahrady a Czech Photo slavnostně zahájili.
Přijďte se podívat. Všechny snímky z výstavy jsou skvělé.
Vítězný snímek: Matej Ferenčík - V doprovodu
„Když ke mně přijeli v poslední listopadový víkend loňského roku na návštěvu sestra se synovcem, slíbil jsem, že jim ukážu les, jaký ještě doposud neviděli. V té časti pralesa se příroda před přibližně osmi lety rozhodla, že odstraní značnou část méně vitálních stromů. Přizvala si tedy na pomoc lýkožrouta. A právě mozaikovitou strukturu porostu, na jejímž vytvoření má lýkožrout nemalý podíl, oblibuje ve střední Evropě silně ohrožený hlušec. V tu noc před naším výletem sněžilo, foukal vítr a silně mrzlo. Díky tomu to v pralese vypadalo jako v pohádce. Už cestou jsme měli štěstí na jednoho kohouta hlušce. Po asi hodině a půl chůze pohádkovým lesem před námi vzlétli tři kohouti tetřeva. Byl to nádherný zážitek nejen pro sestru a synovce, ale taky pro mě, obvykle potkávám jednoho až dva jedince za celý den. Kohouti však neodlétli moc daleko, možná jenom 300 metrů, díky čemuž jsme je našli už po pár minutách. Když jsem uviděl tu překrásnou kompozici, dost silně mě zasáhla. Potenciálně se do fotografie dali dostat jenom dva kohouti, třetí musel být sice někde poblíž, ale nebylo ho vidět. A tak zkouším první fotky, měním kompozici, popojdu pár metrů. A když jsem uslyšel hejno křivek, jenom jsem se pousmál. Podle směru jejich přibližujícího se štěbetání by mělo hejno přelétat někde poblíž sedících hlušců. Moje intuice se potvrdila, hejno asi sta křivek přelétlo kolem kohoutů celkem třikrát. Většina fotek byla neostrá, vzhledem k tomu, že hustě sněžilo, vzdálenost nebyla nejmenší a zrcadlovka přeostřovala na poletující sníh. Lepší to nebylo ani s manuálním ostřením. Při jednom přeletu křivek však sněžení trochu ustalo, právě tehdy vznikla fotografie „V doprovodu“. Nad názvem fotografie jsem dlouho přemýšlel, ale když si přečtete tenhle příběh tak pochopíte, že hejno křivek dělalo tetřevím kohoutům jakýsi doprovod. Na kost promrzlí opouštíme tohle překrásné místo po téměř hodinovém pozorování. Nejkrásnější na tom bylo, že tetřevy se nám podařilo podruhé už nevyplašit. Tuhle fotografii věnuji své sestře Katce a synovci Matejovi za to, že mě vytáhli po krátkém spánku z teplého pelechu, a že se ochotně a bez připomínek nechali vést strmým terénem a přeskakovali přes popadané kmeny stromových velikánů. Také velké díky nádherné karpatské divočině za to, že nás přijala a dopřála nám takový překrásný zážitek,“ popisuje autor.
Příroda a její krásy ho fascinovaly už odmalička. Ať se jednalo o procházky v hlubokých lesích s rodinou při sběru hub, nebo s maminkou při sběru léčivých rostlin na kvetoucích loukách plných hmyzu. A když ho otec začal brávat ještě jako kluka do malofatranských hor a měl možnost pozorovat karpatské jeleny a srnce na horských loukách, už tehdy bylo rozhodnuto. Věděl, že svůj život musí zasvětit divoké přírodě a jejímu zkoumání. V průběhu vysokoškolských studií se postupně zabýval vysokohorskou biologii, systémovou ekologii, ekologii a ochranou ekosystémů a také zoologii. V roce 2018 se mu splnil velký sen. Díky doktorátu na Katedře ekologie lesa České Zemědělské Univerzity v Praze má možnost skloubit svůj celoživotní koníček – přírodu, se svým profesním životem. V rámci doktorátu studuje biodiversitu v smrkových pralesích v západních Karpatech. Právě prales se stal jeho domovem a tráví v něm nejenom pracovní, ale také téměř veškerý volný čas. Za splnění snu děkuje především svým rodičům, kteří ho už od chlapeckých let podporovali v expedicích za divokou přírodou, nočních výpravách za zvířaty až na hřebeny Malé a Velké Fatry. Největší díky patří samotné Paní Přírodě za její velkorysost a dary, které nám dává.
„Co se týče mého pohledu na fotografii, ten se v průběhu posledních let velice změnil. Od snahy zachytávat detaily zvířat jsem postupně přešel k snaze zachytávat prostředí ve kterém žijí a zvířata tvoří jen jakýsi doplněk téhle kompozice. Nejraději navštěvuji divoká místa, která nejsou poznačená lidskou činností (nebo jenom minimálně) a většinou mám předem naplánovanou kompozici, jakou bych chtěl na daných místech vyfotografovat. Zůstává však pravdou, že příroda je nejlepším režisérem a v případe fotografie hlušců bych mě ani ve sně nenapadlo, že na takovou kompozici se mi někdy poštěstí koukat přes hledáček zrcadlovky. Více z mé tvorby nalezete na mým webu www.slovakianwilderness.com nebo FB stránce Slovakian Wilderness Matej Ferenčík,“ doplňuje autor.
Foto: Tereza Mrhálková a Dan Materna
