Výstava Czech Press Photo je již k vidění v nových prostorách Národního muzea. Jelikož od vyhlášení výsledků uplynula poměrně dlouhá doba, připomeneme vám vítězné fotografie dalším příběhem. Za sérii Zlomený velikán získal Tomáš Predajňa druhé místo v kategorii Člověk a životní prostředí. Více se dozvíte v článku přímo od autora.
„Ve švýcarských Alpách se pohybuji již přes sedm let a téma tání ledovců mě provází celou tuto dobu. Důsledky globálního oteplování jsou viditelné nejen z roku na rok, ale již také v rámci jedné sezóny. Za dobu mé zdejší přítomnosti došlo k úplnému zániku několika ledovců. Některé místní organizace dokonce pořádají oficiální opravdový pohřeb ledovce, pokud k něčemu takovému dojde. Proto jsem také cítil skoro až povinnost aktuální stav ledovců zachytit na fotografii a pokusit se alespoň částečně toto téma zdokumentovat.
K tomuto účelu jsem si vybral ledovec Rhône v kantonu Wallis, který je hojně navštěvován turisty již přes 150 let. Místní rodina Carlenů zde každým rokem buduje tzv. Eisgrotte, ledovcovou jeskyni, jejíž průchodem se člověk ocitne v obrovském ledovém království. A nejen to, komerční využití ledovce podpořilo i výstavbu hotelu na jeho úpatí. Ten měl poskytnou všem návštěvníkům dostatečné pohodlí při pozorování té obrovské a nehostinné masy ledu přímo z tepla pokoje. Práva na využívání ledovce má rodina Carlenů už od 30. let minulého století.
Dnes bývá hotel otevřený jen výjimečně. Aby se člověk dostal od hotelu ke konci ledovce musí ujít několik set metrů. Teprve pak se může návštěvník podívat do zbytku ledovcové jeskyně, která již dávno není průchozí. Existenci této jeskyně se místní rodina snaží zajistit tím, že část ledovce zakrývá fleecovými dekami. Ty odráží až 70 % UV-záření. Ledovec Rhône průměrně ustupuje 7-9m za rok.
Ledovec jsem v průběhu roku 2020 navštívil celkem 5x. V jarní sezóně nebylo moc co fotit, vzhledem k tomu, že ledovec byl stále pokrytý sněhem. Návštěvu jsem tedy využil alespoň pro zmapování terénu, světla a přístupnosti. Chtěl jsem ledovec zachytit více výtvarně a na to jsem potřeboval dlouhé stíny brzy ráno anebo večer. Nejlepší čas pro focení nastal skoro až na konci letní sezóny, kdy byl ledovec úplně odhalený. Následující myšlenky jsem si poznamenal při zatím poslední návštěvě:
“Myslim si, že každý ľadovec či hora, strom alebo rieka majú svoju dušu. Rhône ľadovec o tuto dušu prichádza. Kedysi bol ohromný majestát, nekonečný až desivý.
Teraz je porazený, doráňaný, zohavený!
Pri viacerých pokusoch, kedy som sa snažil zachytiť jeho aktualnu podobu, stav v ktorom sa nachádza, som citil, počul, že pomali odchádza. Zvuky podobne zranenému drakovi, ktorý sa skrývá…
Tam niekde v ľade.
Videl som ako sa zneho odlamuju kuse ladu a burácajúce padajú do vody.
Videl som ako vietor z neho trhá rúno “obväz” a odhaľuje jeho doráňané telo.”
Jedno je jisté, ať už s nebo bez přikrývek, ledovec Rhône se roku 2100 nedožije. Zůstane zachycen jen v několika vzpomínkách, v knihách, na filmu a fotografii,“ popisuje autor.
V 16 letech dostal svůj první fotoaparát Zenit TTL od svého otce. V té době to byl jeden z dobře dostupných a kvalitních fotoaparátů, jednalo se od kopii německé (NDR) Praktici.
Přístroj ho uchvátil a od té doby se stal nedílnou součástí jeho života. Po studiu na střední elektorotechnické škole v Gbeloch na Slovensku se snažil uplatnit převážně v zahraničí. Jeho práce mu dávala šanci pracovat v zahraniční a vždy tam zůstat několik měsíců či let. Díky tomu poznal danou kulturu a zemi.
Nyní se zaměřuje na reportážní a dokumentární fotografii, zachycuje sociální témata, životní prostředí, klimatické změny a jejich vliv na život. Chce do fotografie dostat něco víc, vyvolat emoci či otázky.
Foto: Tomáš Predajňa
