Třetí místo v kategorii Cena za nejlepší fotografii české přírody získal Stal Lukáš Veselý, který zachytil rojení světlušek v Libickém luhu. Jak fotografie vznikla se dozvíte v článku.
Foto: Lukáš Veselý
„Nápad vyfotit světlušky v lese se zrodil v mé hlavě už dávno. Rád fotím večerní oblohu a často jsem během focení s obdivem pozoroval tyto unikátní létající hvězdičky. První pokusy nedopadly nijak valně, protože jsem jednak neměl odpovídající techniku, objektiv ani potřebné zkušenosti. Zeptal jsem se jednoho kamaráda přírodovědce na místa, kde se světlušky nejvíce vyskytují a on mi poradil, že je jich hodně na Libickém luhu, kde to dobře zná. Světlušky totiž mají rády vlhká stinná místa. Takže jsem se vydal do této národní přírodní rezervace.
Poprvé jsem tam jel předloni. Dlouho jsem chodil po lese, našel jsem zajímavý strom, který se mi hodil do kompozice, a čekal jsem, ale bohužel se žádné světlušky neobjevily. Můj první pokus tudíž nevyšel. Navíc ten rok již pak nebyly podmínky na focení, protože světlušky létají jen cca dva týdny na konci června.
Další rok jsem se znovu vydal do stejného luhu se dvěma kamarády, ale na jiné místo. Ještě za světla jsem našel zajímavou kompozici se třemi stromy. Čekali jsme asi hodinu do setmění a posloužili jsme jako pokrm pro komáry, kteří bohužel jsou zde všudypřítomní. Postupně se začaly objevovat i první světlušky (pár samiček bylo vidět v trávě a k nim postupně přilétali samečci). Světlušky už jsme tedy měli, ale objevilo se několik technických úskalí, se kterými jsem dopředu nepočítal. Bylo opravdu horko a foťák produkoval extrémní množství šumu při dlouhých expozicích. Bohužel mi ale zbýval čas už jenom na světlušky, takže jsem nemohl nafotit více snímku na odstranění šumu. Druhá potíž byla v tom, že jsem na focení světlušek používal moc dlouhou expozici, cca 2 vteřiny, takže ve výsledném snímku byla jenom změť zelených čar. Bylo mi jasné, že takto prezentovat snímek nemůžu. Vypravil jsem se tedy o týden později na stejné místo, tentokrát se svojí přítelkyní, která byla zvědavá a chtěla vidět hejno světlušek pohromadě. Tentokrát jsem postup přesně rozplánoval a také jsem zkrátil expozici na nezbytné minimum, aby světlušky byly zachyceny jako body, ne jako čáry. Přibližně po hodině jsem byl s focením hotov. Třetí pokus se tedy vydařil, ne nadarmo se říká „do třetice všeho dobrého“.
Když bylo dílo dokonáno, vydali jsme se zpět k autu. Držel jsem stativ jako případnou zbraň proti divočákům a jiným živlům a snažil se, aby si má přítelkyně nevšimla mírné nervozity v mé tváři (prý marně), venku už totiž byla tma a přeci jen nás ještě čekal kus cesty lesem. Ale když jsme konečně vyšli z lesa, odměnou nám byl jeden nádherný úkaz – viděli jsme jedny z nejsilnějších nočních svítících oblaků vůbec,“ popisuje autor.
Technické informace: Referenční krajina byla fotografována těsně před začátkem snímání světlušek na nižší iso, protože přístroj v horku produkoval příliš šumu a krajina by nebyla prokreslená. Cca 200 podkladových fotek světlušek (cca 10 minut) bylo poté prolnuto do ref. snímku. Při snímání nebyla měněna poloha ani kompozice.
Narodil jsem se a doposud žiji v Praze, kde jsem i studoval Přírodovědeckou fakultu UK. Ve své fotografické tvorbě se zaměřuji především na fotografie krajiny a noční oblohy.
Fotím spíše fotografie z méně známých míst, v místech jako Benátky, Moravské Toskánsko či Island mě určitě s fotoaparátem nepotkáte. Výjimkou je vyhlídka Máj, kterou před léty znalo jen pár zasvěcených a dnes se na ní stojí fronty. Toto místo si nelze odepřít.
Seriózně fotografovat jsem začal v roce 2015 s koupí fullframe zrcadlovky Canon.
Od roku 2019 jsem ambasadorem značky Genesis gear a rakouského národního parku Gesäuse. Můj snímek Orion za vodopádem byl vybrán jako Astronomický snímek dne NASA.