Posuzována bude novinářská hodnota snímků (informativnost, pohotovost, aktuálnost) ruku v ruce s jejich hodnotou estetickou. Snímky jsou porotě prezentovány anonymně. Porota má právo většinou hlasů v zájmu ocenění snímků rozhodnout o případném převedení prací do jiné kategorie nebo ocenit jen některý snímek ze série či neudělit některou z cen. Právo neudělit cenu se vztahuje na všechny ceny soutěže.
Při studiu pátého ročníku Fakulty strojní ČVUT začal v roce 1999 pracovat v České tiskové kanceláři (ČTK) v tehdejší redakci obrazového zpravodajství. Do roku 2006 působil v agentuře jako editor obrazového zpravodajství na tzv. newsdesku, následně se jako zástupce šéfredaktora věnoval řadě projektů pro zrychlení a zkvalitnění zpravodajské fotografické produkce, včetně projektu vybudování nového online portálu fotobanky ČTK. V roce 2008 se stal šéfredaktorem Redakce obrazového zpravodajství. Kromě péče o archiv ČTK zprostředkoval spolupráci s celou řadou zahraničních i tuzemských partnerů včetně exkluzivního partnera Associated Press. Fotobanka se pod jeho vedením začala orientovat i na projekty jako jsou výstavy, knižní publikace, adjustace fotografií a fotografování na zakázku. Jako jeden z autorů byl u první výstavy ČTK v roce 2012 u příležitosti úmrtí prezidenta Václava Havla, která byla následně k vidění i na pražském letišti v Ruzyni při jeho slavnostním přejmenování na Letiště Václava Havla. Dalšími významnějšími výstavními projekty byla retrospektivní výstava Jovana Dezorta včetně jejího knižního vydání, putovní exteriérová expozice k desetiletému výročí vstupu ČR do EU a dvojice výstav Plzeňského rodinného fotoalba v rámci Plzně Evropského města kultury 2015.
Adrian Evans se narodil ve Velké Británii. Studoval dějiny umění na univerzitě v Yorku. Tři roky pracoval jako grafik na volné noze a poté se začal věnovat práci s fotografií v archivu agentury Hutchison. V roce 1990 se stal ředitelem archivu Panos Pictures a o sedm let později koupil v agentuře většinový podíl. Pod jeho vedením se Panos Pictures stala významnou agenturou specializovanou na sociálně angažovaný fotožurnalizmus. Adrian Evans je tvůrcem řady velkých projektů od profesionální cyklistiky v Belgii po současné otroctví v Británii. Je rovněž členem porot mnoha soutěží včetně World Press Photo, International Press Photo Contest v Číně, ruského Press Photo i českého Czech Press Photo. Je také konzultantem na poli vizuální komunikace pro nevládní organizace a na stejné téma přednáší na London College of Communication, University of Westminster a London School of Economics.
Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979). Deset let působila na katedře jazyků strojní fakulty ČVUT a po listopadu 1989 na katedře jazyků AMU. Od roku 1992 je volnou fotografkou. Žije v Praze. Fotografovat začala v osmnácti letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Uspořádala řadu výstav doma i v zahraničí a vydala osm autorských publikací: Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost (1998), Per musicam aequo (1998), Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (2002), Odchod sovětských vojsk z Československa (2003), Podkarpatská Rus (2007), Algerie-Togo (2009), společně se svoji matkou Libuší, Rituály normalizace / Československo 70. - 80. let (2011) a Rusové… jejich ikony a touhy (2015). Získala řadu ocenění ve fotografických soutěžích: 1995-1999 Czech Press Photo (celkem 7 cen), 1998 - hlavní cena v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards (reprezentovala ČR v únoru 1999 na evropském kole v Londýně), 2006 – Grant hlavního města Prahy (za soubor fotografií z ruské pravoslavné pouti), v rámci kterého zachytila život pražských bezdomovců. Kromě své vlastní fotografické tvorby se začala v posledních letech věnovat i kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie. Je autorkou monografie Miloně Novotného (2000), publikace 1945 Osvobození … 1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu (2008) a Jan Palach 16.-25.1.1969 (2009). Za tuto kurátorskou činnost ji Asociace českých profesionálních fotografů udělila titul „Osobnost české fotografie 2008“.
je ukrajinský volný fotožurnalista, žijící v Kyjevě. Maloletka zahájil svou kariéru v roce 2009 jako fotograf pro místní tiskové agentury UNIAN a PHL. Maloletka byl od začátku zainteresovám do zpravodajství o ukrajinské revoluci. Před tím pokrýval konflikty na Krymu a východní Ukrajině pro různá mezinárodní média. Kromě toho pracuje také na svých osobních projektech: huculský projekt o etnických Huculech - komunita na západní Ukrajině, jejich tradice a každodenní život a Donbass - o probíhajícím konfliktu na východě Ukrajiny, který přinesl smutek rodinám zabitých civilistů a vojáků, zničil ekonomiku a vyvolal zmatek v celé zemi. Jeho práce byly publikovány v mnoha významných médiích: TIME, The New York Times, The Washington Post, Der Spiegel, Newsweek, The Independent, El Pais, The Guardian, The Telegraph a další. Většinu času strávil na východní Ukrajině prací pro The Associated Press a také přispíval
video obsahem. jeho záběry byly vysílány na BBC, Euronews, NBC a dalších mezinárodních televizních stanicích.
Je přes 14 let kmenovým fotografem mezinárodní tiskové agentury European Pressphoto Agency (EPA). Nyní pracuje pro EPA v Berlíně. Pro tiskovou agenturu fotograficky pokrývá hlavní zpravodajské a sportovní události v Německu a v ostatních zemích světa. Volné dokumentární tvorbě se Filip Singer věnoval zejména v letech 1999 - 2009, kdy zaměřil svoji pozornost zejména na odlehlé oblasti Sibiře a bývalé sovětské republiky. Zajímá ho prostředí a změny jež se dotýkají obyčejných lidí z bývalého SSSR. Ve 23 letech byl vybrán prestižní agenturou VII mezi mladé fotografické talenty střední a východní Evropy. Je držitelem devatenácti ocenění v soutěži Czech Press Photo. V roce 2014 získal v soutěži hlavní cenu, Fotografii roku. V roce 2018 byl nominován na Rückblende, Německou cenu za politickou fotografii a karikaturu.
je ukrajinský fotograf, fotoreportér, filmař, válečný zpravodaj a romanopisec známý pro své zpravodajství o Revoluci důstojnosti (euro-majdanské revoluci), válce na Donbasu, včetně sestřelení letu MH17, syrské občanské válce, bitvě o Mosul v roce Iráku i za jeho rozmanité fotografické výstavy. Černov je novinářem Associated Press a člen Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF). Černovovy materiály byly publikovány a vysílány několika zpravodajskými stanicemi po celém světě, včetně CNN, BBC, The New York Times, Washington Post a dalších. Vyhrál a stal se finalistou prestižních cen, včetně Livingston Award, Rory Peck Award a různých cen Royal Television Society. Černov byl při práci v konfliktních zónách několikrát zraněn.
Tamás Szigeti se narodil v Budapešti. V letech 1978 – 1992 působil jako fotograf několika maďarských časopisů a politického deníku Magyar Hirlap, kde se stal v roce 1993 vedoucím fotografického oddělení. Na počátku milénia se stal obrazovým redaktorem časopisu Best Magazine, a poté obrazovým redaktorem politického týdeníku 168 Óra. Od roku 2005 je obrazovým redaktorem prestižního ekonomického týdeníku Figyelo. Oficiálním fotografem maďarské vlády se stal v roce 2011. Střídavě působí ve funkci tajemníka a prezidenta Association of Hungarian Press Photographers. Je rovněž několikanásobným porotcem soutěže Hungarian Press Photo.