Praha je jeho milované město, je rodilý Pražák a má Prahu dokonce vytetovanou na levé ruce. Každý zná Prahu a její krásu. Málokomu se však poštěstí vidět krásu Prahy zevnitř, vidět krásně zařízené, leckdy útulné, byty a nahlédnout do soukromí zajímavých, úspěšných a tvůrčích lidi, žijících v našem hlavním městě.
Fotograf Petr Josek, který se fotografií zabýval celý život zůstal věrný původnímu účelu této aplikace a zaznamenává svět kolem sebe. Poté co ukončil kariéru v agentuře Reuters mu každodenní focení chybělo, a tak začal svět kolem sebe snímat na mobilní telefon. Svůj vizuální styl přizpůsobil mnohem menšímu formátu. A více jak tři roky používá Instagram jako svůj obrazový deníček. V této tvorbě stále dokumentuje běžné dění, symetrii architektury a linie v krajině. Pokud fotí v barvě akcentuje ji. Autor se k profesi fotoreportéra dostal přes různá zaměstnání – od asistenta kamery a filmové a televizní produkce až po laboranta a fotoreportéra České tiskové kanceláře. Od roku 1990 působil jako fotoreportér agentury Reuters, pro kterou fotografoval dramatické události v Bosně, Chorvatsku, Srbsku, Pobaltských republikách a v Albánii, oba převraty v Rusku, život v Iráku těsně po svržení Saddámova diktátorského režimu. Je držitelem řady novinářských ocenění. Je autorem nejznámější Fotografie roku soutěže Czech Press Photo 1997, řadu let vede porotu soutěže.
Svoji tvorbu zde představí například Marcin Dobas z Polska, Jairo Diaz či Ivailo Stanev Álvarez ze Španělska, Sean Archer z Ruska, Craig Reilly a Steve Gosling z Velké Británie, Temelko Temelkov z Bulharska a mnozí další, včetně slovenských a českých fotografů, jako je Rostislav Stach, Petr Bambousek, Martin Žilka nebo Lubomír Drahoš.
Podstatná část tvorby předního českého fotodokumentaristy Karla Cudlína zachycující proměny krajiny a společnosti od Sinaje po Golany za posledních dvaadvacet let je samostatně vystavována vůbec poprvé. Výběr obsahuje starší práce, které jsou díky fotografi ckým i beletristickým publikacím dnes již ikonami, ale také zcela neznámé záběry, z nichž řada vznikla teprve v letošním roce.
Cudlín je jediným českým fotografem, který Izraeli věnuje svoji pozornost soustavně, nikoli pouze v rámci jednoho časově ohraničeného projektu. Jeho izraelské fotografi e nejsou místopisné záznamy okořeněné pitoreskními motivy blízkovýchodní reality ani politické reportáže, nemají jednotící téma, nesledují určitý předem daný program. Vznikají spontánně z čirého zájmu o dění, bez agendy, očekávání a ambicí vkládat do obrazu více, než může přinést momentální situace, ať už se odehrává v prostoru města, v poušti nebo na pláži. Cudlín je nejen nezaujatý, ale především nadšený, pohotový a zběhlý pozorovatel, a přestože jej časté cesty nutně přivádějí na již mnohokrát navštívená místa, zřídkakdy máme z jeho fotografi í pocit opakování nebo dokonce monotónnosti.
Multimediální autor, který je známý zejména jako fotograf, kromě fotografie však píše, maluje, skládá i hraje muziku, to všechno v jedné osobě ztělesňuje Oleg Homola. Je držitelem řady předních mezinárodních i domácích cen za novinářskou fotografii. Na sklonku osmdesátých let patřil ke špičce české “press photography”. V zahraniční byl nejvyhledávanějším českým fotožurnalistou. V posledních letech se věnuje videotvorbě. Synové Honza a Matěj se multimediálně potatili. Ti jsou známí především jako frontmani kapely Wohnout, ale na výstavě prezentují obrazy a fotografie.
Na výstavě Homoloviny představujeme tištěné fotografie i dobové zvětšeniny staré 30 a více let. Řadu z nich doprovází ručně psané komentáře. V expozici uvidíte například historicky první společný snímek Václava Havla a jeho druhé manželky Dagmar Veškrnové. Dále také fotografii severokorejského diktátora Kim Ir Sena, kterého nese ochranka ze schodů, což bylo “zakázané téma”, které severokorejce nadzvedlo ze židlí.
V malé výstavní síni představíme fotografie legendárního cestovatele a etnografa Miloslava Stingla. Existují příběhy, které nesmějí být zapomenuty, příběhy, jež nám mají stále co říci. Jsou lidé, jimž se touha po poznání stala povoláním, jedním z nich je i Miloslav Stingl. Život a dílo cestovatele, etnografa, vědce a spisovatele patří k nejpozoruhodnějším příběhům dvacátého století. Společně s autorem Stinglovy biografie Adamem Chroustem jsme z cestovatelova archivu vybrali zajímavé snímky, z nichž jsme sestavili výstavu.
V malé výstavní síni představíme fotografie legendárního cestovatele a etnografa Miloslava Stingla. Existují příběhy, které nesmějí být zapomenuty, příběhy, jež nám mají stále co říci. Jsou lidé, jimž se touha po poznání stala povoláním, jedním z nich je i Miloslav Stingl. Život a dílo cestovatele, etnografa, vědce a spisovatele patří k nejpozoruhodnějším příběhům dvacátého století. Společně s autorem Stinglovy biografie Adamem Chroustem jsme z cestovatelova archivu vybrali zajímavé snímky, z nichž jsme sestavili výstavu.
Před 50 lety se v Československu psala „velká“ historie. Po politickém uvolnění 60. let, které vyvrcholilo takzvaným pražským jarem, přišla srpnová okupace a konec nadějí na socialismus s lidskou tváří. A jak jsme žili před těmito 50 lety? Prostřednictvím fotek to společně s Czech Photo připomene Český rozhlas v Malé síni galerie Czech Photo Centre. Obě společnosti uspořádaly velkou fotografickou soutěž pro amatérské i profesionální fotografy s názvem Československo – fotografie roku 68. Hlavní téma? Každodenní život roku 1968.
"Hodnotili jsme zachycení události, celkovou estetiku a pohotovost, s jakou fotka vznikla. Důležitý byl i význam události na fotografii. Šanci ale určitě měly i fotografie z běžného života," prozradil metodiku výběru vítězů soutěže Herbert Slavík, předseda poroty.
Ve velké výstavní síni galerie Czech Photo Centre se představí výstava fotografií Oldřicha Škáchy Okupace 1968. Jedná o soubor fotografií ze sbírky Knihovny Václava Havla, která je spolupořadatelem výstavy. Expozice bude doplněna o autorovu stylizovanou fotokomoru s původním zařízením a fotografiemi jeho atelieru, které pořídil fotograf Petr Šálek. Zároveň bude v expozici promítán film Zmatek od Evalda Schorma, který zapůjčí Národní filmový archiv. Padesáté výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je jedinečnou příležitostí k uspořádání výstavy uceleného souboru fotografií připomínajících jeden z nejtragičtějších okamžiků našich – ale i evropských – dějin druhé poloviny 20. století. Veřejnost se tak může seznámit s méně připomínanou částí autorova díla, které ani po pěti desítiletích neztratilo na uhrančivosti a jehož autenticita varuje i před aktuálními formami ohrožení lidských práv a svobod. Výstava je součástí připomínek a oslav významných výročí roku 2018 - Společné století.
Přední český fotograf Oldřich Škácha vešel do povědomí širší veřejnosti jako dokumentarista osobností československé kultury a disentu sedmdesátých a osmdesátých let, zejména okruhu kolem Pavla Kohouta a Václava Havla. Na dvacet let zůstal v jeho ateliéru uzavřen ojedinělý reportážní soubor snímků z prvních dnů okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Podobnému osudu ostatně neunikl ani autor sám.
Výstava fotografií 23 autorů a vítězného fotoklubu z 38. ročníku NÁRODNÍ SOUTĚŽE AMATÉRSKÉ FOTOGRAFIE, které vybrala porota pod vedením doc. Josefa Ptáčka, zaručuje velmi zajímavou informaci o stavu současné amatérské fotografie u nás.
Co je to Národní soutěž amatérské fotografie? Soutěž, jejíž kvalita a obliba dovolila, aby se stala soutěží, která bez přerušení existuje již 48 let. Národní soutěž od svého vzniku v roce 1970 prodělala samozřejmě nejrůznější změny. První ročníky se střídaly se slovenskou soutěží AMFO a konaly se jednou za dva roky.
38. ročník Národní soutěže amatérské fotografie, který z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádají NIPOS-ARTAMA a Svaz českých fotografů spolu se Střediskem kulturních služeb města Svitavy za spolupráce Městského muzea a galerie ve Svitavách, Střediska amatérské kultury Impuls Hradec Králové a Společnosti přátel fotografie měl vrchol ve Svitavách v sobotu 12. května 2018. Tady se uskutečnilo vyhlášení výsledků a zahájení první výstavy největší amatérské fotografické soutěže v České republice – 38. národní soutěže amatérské fotografie 2018.
Josef Bosák vytváří autorský obraz života lidí Náhorního Karabachu. Do Arménie a Náhorního Karabachu se úplně zamiloval a každoročně je navštěvuje. Nachází zde klid, mír a pokoru. Kus arménské duše "PIECE OF ARMENIAN SOUL" je výstava, která zachycuje malý kousek toho, co na svých cestách prožívá.
Josef Bosák fotografoval tváře starých lidí, kteří zažili hrůzy genocidy a občanských válek, mladých dívek a chlapců, malých dětí i nemocných lidí. Fotografoval je doma, při práci, zábavě, ale i v místní polorozpadlé a hodně zanedbané nemocnici.
Autor prezentuje, v jakém duchu se ponese jeho výstava Kus arménské duše: „Zaujala mě atmosféra jejich kostelů, kam pravidelně pokorně chodí za svou vírou, i hřbitovy, kde ukládají své mrtvé. Mým cílem nebylo pouze reportážní zachycení okamžiku, ale pokus o vlastní zobrazení a zvěčnění toho, co jsem viděl svýma očima a cítil na vlastní kůži při setkání s obyvateli této země. Viděl jsem utrpení celého těžkého života, vyryté do tváří starých lidí, cítil jsem bolest s nemocnými uprostřed oprýskaných nemocničních zdí, ale slyšel jsem i smích z úst dětí a viděl radost v očích mladých dívek a chlapců, s kterými jsem se potkal."
Jiří Šebek získal vítězství v kategorii Grant Prahy soutěže Czech Press Photo 2016 na základě projektu, který mapuje novodobé směry pražské architektury. V dřívějších dobách architektuře Prahy dominovaly kostely, chrámy či jen věže. Nyní tyto staré chrámy nahrazují chrámy nové doby - administrativní a obchodní budovy.
Chrámy nové doby jsou protipólem ke klasickému stylu pražských budov i Šebkově typické tvorbě. Pro tuto sérii, ostatně jako pro všechna Šebkova díla, je charakteristická preciznost, minimalismus a čistota podání. Velmi často jsou budovy zabírány od druhého a třetího patra. Parter bývá z důvodu rušivých elementů vynechán.
Od samého počátku autor viděl tuto sérii čtverců focenou na dlouhý čas, v tmavých tónech a plnou kontrastů. Chtěl zachytit dynamiku pohybujících se mraků, vyváženou statičností a strohostí budov. Série Chrámy nové doby nedokumentuje proměny moderní Prahy. Ani si neklade za cíl zmapovat průběh stavby. Chrámy nové doby výtvarně pojímají pražské moderní budovy, které jsou cíleně vyhledávány tak, aby fungovaly samostatně a zároveň systematicky doplňovaly celek. Každá budova má specifický tvar, čímž se stává v této sérii nenahraditelnou. I přes to, že soubor nese název Chrámy nové doby, nezaměřuje se Šebek jen na budovy postavené v tomto tisíciletí. Nové je pro něj synonymem moderny, do které logicky řadí i budovy vzniklé v 70. či 80. letech 20. století. Příkladem může být budova Empiria, dříve Motokov, která stojí na Pankráci a postavena byla v letech 1975-1977.
Výstava patřila vzpomínce na fotografa Tomáše Vitovského. Ten na svých převážně panoramatických fotografiích zachycoval proměnu velkoměsta zejména ve Vršovicích a na Žižkově i neměnnou hodnotu Starého Města a Malé Strany. V jeho podání Praha vždy působí majestátně a výjimečně. Za snímky zachycující z velké části mizející skutečnost získal řadu významných ocenění v soutěži Praha fotografická. Jeho tvorba byla bohužel přerušena brzkým úmrtím.
„K novému roku nový starý fotoaparát,“ tímto vtipným výrokem vítal Tomáš Vitovský před několika lety nejen nový rok, ale i příležitost připomenout své zaujetí pro klasickou černobílou fotografii a speciální fotografické techniky. V přebujelé barevnosti photoshopových fotografických kreací dnes již tak trochu podivínské či staromilské, a přece nezapomenutelné papírové zvětšeniny či kontakty záběrů pořízených panoramatickým Horizontem.
Tomáš Vitovský, ač původním povoláním lékař, se fotografii plně věnoval řadu let. Vyznával autorské zpracování konečné fotografie. Fotografoval na klasický film a fotografie zvětšoval klasickou fotochemickou cestou. Hlavními tématy mu zpočátku byly fotografie přírody, makrofotografie, posléze se ale intenzivně věnoval panoramatické fotografii krajiny a hlavně Prahy, kde trvale žil.
Z téměř 1 800 fotografií od 250 autorů vybírala mezinárodní odborná porota nominace a vítěze do celkem osmi základních kategorií: Savci, Ptáci, Plazi, obojživelníci a podvodní život, Bezobratlí, Český les, České zemědělství a venkov, Zvířata v lidské péči, Cena za nejlepší fotografii české přírody – speciální kategorie, jejímž partnerem je správa Krkonošského národního park a Příroda v Praze – speciální kategorie vypisovaná magistrátem hlavního města Prahy.
Kurátorem výstavy sestavené z nominovaných, vítězných a dalších vybraných snímků Czech Nature Photo je fotograf Michal Krause, držitel ocenění v soutěžích Czech Press Photo a Wildlife Photo Contest. Ten byl současně předsedou poroty, která o nejlepších snímcích rozhodovala. Dále v mezinárodní porotě zasedli španělský biolog a fotograf Javier Aznar González de Rueda, držitel ocenění Wildlife Photographer of the Year, Petr Bambousek, jenž se může pochlubit mnoha zahraničními cenami i několika oceněními v Czech Press Photo a ředitel pražské Zoo Miroslav Bobek.
Součástí výstavy byl také bohatý doprovodný program - Měsíc přírody v Czech Photo Centre, kde při přednáškách představili svoji práci fotografové Rostislav Štefánek, Pavel Krásenský nebo Vladimír Čech mladší. O vzniku dokumentárního filmu Archa světel a stínů o cestě Martina a Osy Johnsonových po Africe a Americe bude osobně hovořit režisér a producent Jan Svatoš. Nechyběli ani komentované prohlídky nebo programy pro školy.
Milan Blšťák, Pavel Krásenský, Veronika Souralová představili v malé síni galerie Czech Photo Centre trojí pohled na svět makrofotograie. Výstava, která doprovázela soutěžní výstavu Czech Nature Photo zprostředkovala unikátní náhled do miniaturního vesmíru, který se nachází přímo v našem okolí.
Pavel Krásenský v současné době pracuje jako vedoucí přírodovědného oddělení a kurátor sbírky bezobratlých v Oblastním muzeu v Mostě. Milan Blšťák studoval na elektrotechnické fakultě ČVUT obor mikroelektronika. Makrofotografii se věnuje od roku 1996. Do roku 2010 fotil makrozáběry pouze na profesionální diapozitivy. Veronika Souralová se věnuje systematickému pořizování fotografických celků ze života hmyzu, o které se od dětství zajímá. Ke studiu a fotografování hmyzu ji přivedl otec, významný krkonošský přírodovědec RNDr. Petr Miles.
Výstava Asociace profesionálních fotografů ČR (APF) s názvem „TĚLO“ je kurátorský projekt, který zahrnuje fotografická díla členů APF. APF sdružuje osobnosti, které se svojí profesionální tvorbou podílejí na významné části fotografického života v České republice. Jedná se o tvůrčí fotografy, z nichž mnozí získali významná mezinárodních ocenění (World Press Photo, MQEP, QEP a další). Kromě základní fotografické praxe se specializují i na jiné fotografické obory, náleží k předním pedagogům fotografických škol, kurátorům a historikům fotografie. Výstavy se zúčastní členové APF na základě kurátorského výběru Zdeňka Lhotáka a Vladimíra Kozlíka.
Téma výstavy „TĚLO JAKO ZNAK“ umožňuje, přes zdánlivě jednoznačné zadání, účast autorů s velmi odlišným žánrovým zaměřením. Tělo, či spíše tělesnost, je prezentována nejen v obvyklé estetické a erotické rovině ale především jako výrazový prostředek řešící otázky osobnostní, partnerské i sociální problematiky.
Na výstavě byla prezentována tvorba předních českých výtvarných fotografů. V rámci výstav byly realizovány komentované prohlídky pro veřejnost s cílem seznámení se smyslem, filozofií a formami výtvarné fotografie. Výstava je realizována za podpory Státního Fondu kultury ČR
Výstava připomínala, jakou atmosféru měla doba sto let zpětně? V únoru 2018 probíhá v Malé výstavní síni Czech Photo Centre výstava První repbulika. Autorské fotografie Angela Purgerta nás přenesly do neopakovatelného období první republiky, kde uhlazené časy plné dobrých mravů vyvolávají pocit nostalgie a touhu se k nim vracet. Při jejich prohlížení se ocitnete na místech, kde swingová hudba zpříjemňovala společenská setkání a drahé parfémy se omamně rozlévaly prostorem.
Společenskou atmosférou první republiky se nechal inspirovat fotograf Angelo Purgert, který snoubil prvorepublikový styl s nádechem dnešní doby. Při tvorbě se autor záměrně nenechal ovlivnit dobovými snímky, aby pouze nekopíroval zlatý věk československého státu. Vytvořil naopak originální fotografie, které z první republiky čerpají, ovšem neuzavírají se v ní. To se týká nejen aranžmá scény, ale též póz modelů, technického i světelného provedení.
Důležitým prvkem, který dodává fotografiím rys autenticity, jsou samotné interiéry. Fotografie tak zachycují prvorepublikové kavárny Louvre, Imperial, Slavia nebo Adria, hotely Art Deco Imperial, Ambassador – Zlatá husa a Hotel Paříž, Cukrárnu Myšák, ale také Národní technické muzeum nebo Českou restauraci a tančírnu Republika. Fotografování probíhalo i v Obecním domě, secesní perle pražské architektury, a také v Paláci Lucerna. Výjimkou nebyly ani romantické uličky a parky staré Prahy.
Další výstavou v malé síni galerie Czech Photo Centre byla první výstava z cyklu výstav prací studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Lucie Sekerková zde představila výstavu s názvem Vrăjitoare / čarodějnice - Ženy predávajúce nádej. Vrăjitoare (čarodějnice): věštkyně, bohyně, léčitelky... S takovým označením se identifikuje mnoho romských Olašských žen žijících v Rumunsku. Věštění mělo u romských kočovných skupin procházejících evropským prostorem v minulosti velkou tradici.
Věštecké schopnosti byly přisuzovány především starším ženám, nepochybně pro jejich dlouhé životní zkušenosti. Své případné klienty a klientky nacházeli na ulicích vesnic a měst, kde zrovna zastavily svoje vozy. Při neustálém pohybu skupiny nebylo možné službu reklamovat. Není to tak trochu paradox? Romky kočující z místa na místo, mnohdy se zcela jinými životními problémy a prioritami, odsunuté na okraj společnosti a bez vzdělání, se starají o problémy, touhy a potřeby většinového domácího usazeného obyvatelstva. Možná ale převládla záruka anonymity, kterou poskytovaly skupiny na okraji společnosti. Nebo stačí samotná víra klienta v dar, který byl údajně dán vybraným romským ženám a díky němuž dokáží pracovat s nadpřirozenem? Nebo mají tyto ženy dar v podobě schopností, jak úspěšně přiživovat stereotypní představu o nich samotných za účelem obohacení se?
Výstava fotografií Václava Šilhy představil na první pohled dva nesourodé světy. Barevný svět mizejících kultur a tradic v kontrastu s černobílými fotografiemi zachycujícími krásu nejjižnějšího kontinentu naší planety. Pro ty z vás, kteří Václava Šilhu znají především jako fotografa přírody, může být tento výběr možná překvapivý.
Naše planeta je ale komplexní celek, ve kterém se mísí nejrůznější formy života a vše spolu úzce souvisí.
Na vlnách fotografie se tak ocitnul především sám autor, který po letech toulek za snímky zvířat dospěl k poznání, že za pozornost jeho hledáčku stojí i další živočišný druh, o kterém věříme, že si v rámci naší planety stojí nejvýše. Dokladem je soubor fotografií zachycující mizející domorodé kultury Asie, Afriky nebo Jižní Ameriky.
…studenti a učitelé oboru Multimédia na VŠE v Praze fotografují a filmují… Výstava představila nejzajímavější multimediální výstupy studentů z kurzů oboru Multimédia v ekonomické praxi na Fakultě informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze
Tito velmi kreativní studenti jsou důkazem, že i na nevýtvarných VŠ se mohou skrývat opravdové tvůrčí talenty. Fotografické kurzy garantují doc. Ing. Stanislav Horný, CSc. a Ing. Libor Krsek.
Tito velmi kreativní studenti jsou důkazem, že i na nevýtvarných VŠ se mohou skrývat opravdové tvůrčí talenty. Fotografické kurzy garantují doc. Ing. Stanislav Horný, CSc. a Ing. Libor Krsek. “Multimédia v ekonomické praxi” jsou tříletý profesní bakalářský obor, který studenty naučí potřebné dovednosti pro práci v reklamní agentuře, televizní nebo rozhlasové společnosti, produkčním nebo designérském studiu. Studijní obor vychází vstříc rostoucí poptávce po profesi multimediálního specialisty se současnou znalostí fungování ekonomiky, firemní sféry a řízení projektů.
Společnost Fujifilm, která je největší společností zabývající se fotografií a zobrazováním na světě. V roce 2012 vzniklo spojení „X-Photographers“. Znamená to „fotograf“, který fotí na systém FUJIFILM „X“. Písmeno „X“ může také znamenat něco „nespecifického nebo nedefinovaného“, což umožňuje fotografům tvořit volně, bez limitů.
Tito X-Photographes jsou ambasadory značky FUJIFILM zastupující 57 zemí světa, kteří se prezentují svou tvorbu jednak v online galerii (www.x-photographers.com), ale také jsou těmi, kteří testují nejnovější techniku. Jsou mezi nimi laureáti prestižních cen (World Press Photo, Sony Photo Awards, atd.), lektoři i dobrodruzi.
Z celkových 27 autorů pochází hned 9 přímo z Česka. Jednalo se zde například jednat o Radka Kalhouse, Vojtěcha Hurycha, Davida Gaberle, Jiřího Růžka, Jiřího Šebka, Michala Krause, Jiřího Štarhy, Petra Kozlíka, Jakuba Cejpka. Mezi zahraničními fotografy, kteří se v prostorech Czech Photo Centre představili, byli Kevin Mullins (Velká Británie), Jose Jeuland (Singapur), Spencer Wynn (Kanada), Nordica Photography (Švédsko), Tomasz Lazar (Polsko), Adam Ferguson (Austrálie), Ines Thomsen (Rakousko), Omar Z Robles (USA), Saulius Damulevičius (Litva), Jonas Rask (Dánsko), a další. Součástí výstavy byl rovněž velmi kvalitní a rozsáhlý doprovodný program, kde nechyběly ani doprovodné komentované prohlídky s vybranými autory, přednášky některých fotografů a praktické workshopy.
K desetiletému výročí založení každý fotograf NOOR prochází a vybírá z archivu dalšího fotografa NOOR fotografie, které pocitově nejlépe odráží to, co se váže k NOOR jako skupině: konfrontace s dominantním příběhem, který má být inspirován empatií a jednáním prostřednictvím vizuálního vyprávění s integritou a vášní.
Od svého založení v roce 2007 fotografická agentura a nadace NOOR, která je tvořena řadou mezinárodně osvědčených a oceněných členů, zdokumentovala občanské a politické nepokoje, otázky životního prostředí, války, hladomor a přírodní katastrofy po celém světě.
Pro agenturu NOOR jsou vedle individuálních projektů jednotlivých fotografů, důležité hlavně projekty kolektivní. NOOR by NOOR je jedinečným projektem a fascinujícím nahlédnutím do archivů NOOR se snímky pořízenými během posledního desetiletí po celém světě.
Zoo Praha se může pyšnit tím, že v minulosti významně přispěla k záchraně koní Převalského před vyhubením a od roku 1959 vede světovou plemennou knihu tohoto druhu. Od roku 2011 pak ve spolupráci s Armádou České republiky organizuje přepravu těchto divokých koní z evropských zoologických zahrad do jejich původní domoviny v západním Mongolsku. K dnešnímu dni jich tam dopravila sedmadvacet a další čtyři byli přepraveni speciálním vnitrostátním letem v roce 2016.
Všechny doposud uskutečněné transporty přitom doprovázeli i špičkoví fotografové. Právě z jejich snímků doplněných o záběry pracovníků Zoo Praha jsme tuto výstavu sestavili. Věříme, že se nám podaří poodhrnout oponu, za níž se skrývá stále ještě málo známá a současně fascinující země.
Výstava k celosvětové soutěži fotografické soutěži, která vychází ze 183 861 fotografií.
Soutěž má šest kategorií – „Sport“, „Lidé“, „Krajina“, „Architektura“, „Doprava a infrastruktura“ a „Příroda“. Vybrané fotografie pocházejí z celého světa a jsme rádi, že jsme tyto fascinující záběry mohli představit právě v naší galerii.
Fotografičtí nadšenci z celého světa posílali své příspěvky do mezinárodní fotografické soutěže „OUR WORLD IS BEATIFUL“. Jedná se o jednu z největších fotografických soutěží na světě, která je otevřená jakémukoli fotografovi, nezáleží na tom, zda se jedná o profesionálního či hobby fotografa – soutěž je otevřena úplně všem.
Nultý ročník má za sebou soutěž Czech Nature Photo a od poloviny srpna bude možné prohlédnout všechny úspěšné fotografie, které budou nominovány na vítězné ceny.
Nominované a další vybrané fotografie přírody, které jsou součástí nultého ročníku projektu Czech Nature Photo, se představily v prostorech Czech Photo Centre. Součástí expozice byla také možnost hlasování o nejlepší fotografii v rámci kategorie Cena diváků. Expozice předznamenala samotné vyhlášení nejlepších snímků Czech Nature Photo 2017.
DIPTYCHY – Mezi nebem a zemí je výstava autora Ladislava Šolce, kterou bylo možné v létě 2017 navštívit v malé výstavní síni Czech Photo Centre.
Fotograf a publicista Ladislav Šolc miluje spojení obrazu s textem. Proto vznikly jeho dvojice fotografií – DIPTYCHY. Každou jeho fotografii provází malé vyprávění a dvojice obrazů má samozřejmě ještě svůj zvláštní titulek.
Výstava oceněných fotografií 37. ročníku NÁRODNÍ SOUTĚŽE AMATÉRSKÉ FOTOGRAFIE budou od 20. června vystaveny v Czech Photo Centru. Vystaveny budou fotografie 24 autorů a tří fotoklubu, které vybrala porota pod vedením doc. Josefa Ptáčka. Jedná se o výběr z 859 fotografií 148 autorů a 10 kolektivů což samo o sobě zaručuje velmi zajímavou informaci o stavu současné amatérské fotografie u nás.
Co je to Národní soutěž amatérské fotografie? Soutěž, jejíž kvalita a obliba dovolila, aby se stala soutěží, která bez přerušení existuje již 46 let. Národní soutěž od svého vzniku v roce 1970 prodělala samozřejmě nejrůznější změny. První ročníky se střídaly se slovenskou soutěží AMFO a konaly se jednou za dva roky. Co se však nezměnilo, je zájem fotografů o tuto soutěž, skutečnost, že soutěž vychovala mnoho špičkových amatérských fotografů (M. Borovička, F. Dostál, J. Anděl, L. Dušková, J. Platenka a řada dalších), stejně jako se v jejích začátcích soutěží účastnili pozdější profesionálové jako D. Kyndrová, L. Kamarád, P. Moško či V. Birgus.
Další výstava, kterou bylo možné zhlédnout v Czech Photo Centre, byla uvedena pod názvem Provokatéři české fotografie/ Taras Kusčynskyj – Jan Saudek – Antonín Tesař. Provokatér, buřič, pokušitel – jsou slova označující jedince, který svým chováním vybočuje z řady a dráždí ostatní. I česká fotografie má výrazné provokatéry, a to zejména v žánru aktu, který má v její historii místo zcela nezastupitelné.
Od počátku minulého století, kdy se bez aktů českého umělce Františka Drtikola neobešla žádná významná světová výstava, však tento žánr prošel zásadní proměnou: Ve fotografii nahoty už nejde jen o ladné křivky těla a jejich modelaci světlem, o samotný objekt a jeho výtvarnou transformaci, nýbrž o životní pocity, náročně koncipovaná myšlenková sdělení. To se ostatně týká už samotného Františka Drtikola, prvního moderního českého fotografa, který právě prostřednictvím aktů dokázal s bravurou vyjádřit i proměňující se životní styl své doby. Fotografie nahého těla se pak čím dál víc stávala reakcí na realitu života – realitu plnou nesplněných tužeb, romantických snů, agresí, strachů i nejistot. A samozřejmě i erotické fantazie.
Vyberte si foto, na které budete hrdí. Fotografové agentury Reuters pro děti v nouzi v malé výstavní síni Czech Photo Centre.
Již osmým rokem pořádá renomovaná tisková agentura Reuters, společně s nezanedbatelným podílem partnerských organizací, charitativní projekt Šance pro děti. Jeho hlavní součástí je internetová aukce velkoformátových fotografií, které pořídili její fotografové a spolupracovníci v průběhu posledních let.
Další výstava fotografií ve velké výstavní síni Czech Photo Centre. David Minač zde představí svou sérii fotografií nazvanou Království žen.
David Mináč (*1991) vystudoval University of Southampton ve Velké Británii, obor film a psychologie. Natočil několik oceněných filmů (Grand Prix − Wessex Films), věnuje se umělecké fotografii, komponování filmové hudby, filmové režii, herectví. Pracoval jako spoluscénárista ke dvěma celovečerním filmům.
Nejlepší čeští fotografové, kteří se věnují živé přírodě budou vystavovat své nejlepší snímky. Mezi autory výstavy Czech Nature Photo jsou držitelé celé řady domácích i zahraničních ocenění - Petr Bambousek, Michal Krause, Dan Materna, Ondřej Prosický, Rostislav Stach a Václav Šilha.
Jiří Hanke v březnu představil v Czech Photo Centre výstavu s názvem "Rodinné balení" - reprezentativní průřez tvorbou všech sedmi členů rodiny Hankeových, kteří se věnují či věnovali fotografii.
„Otisky generace“ je název jedinečného, dlouholetého a stále pokračujícího fotografického souboru Jiřího Hankeho. Na portrétech rodičů s dětmi v něm autor sleduje rodové podobnosti i rozdílnosti, ale i psychosociální vazby a vlivy rodinného prostředí. Na stovkách fotografií tak podrobuje svému zkoumavému pohledu lidi známé i neznámé, a samozřejmě také vlastní rodinu. Výsledkem je vzrušující obrazové svědectví o tajemstvích života.
Výstava držitele grantu primátora Prahy 2015 – Martin Frouz + The Best of Grant Prahy.
Martin Frouz, Univerzita Karlova Praha, získal grant CPP na základě projektu, který zobrazuje opravu památníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze, v letech 2013 - 2015. Výstava unikátních fotografií, které autor pořizoval posledních 15 let, představí pražské památky a jejich proces oprav. Díky spolupráci s mnoha odborníky - od archeologů, přes památkáře, restaurátory, stavaře atd. má Martin Frouz možnost dostat se během výzkumu a oprav do míst, které běžným návštěvníkům zůstávají skryté. Výstava tyto „tajná“ místa poodhalila.
Výstava toho nejlepšího z prací renomovaných fotografů – pedagogů. 12 měsíců – 12 fotografů – 12 pedagogů.
Antonín Kratochvíl, Dorothea Bylica, Jaroslav Fišer, Karel Cudlín, Lukáš Dvořák, Marian Beneš, Michal Štěpánek, Ondřej Štěpánek, Tomáš Hercog, Tomáš Třeštík, Vladimír Kozlík, Zdeněk Lhoták. Všechny vystavované fotografy spojuje účast na vzdělávacím projektu Michael – VŠKK, a také mnohaleté zkušenosti s tvorbou a snahou předat opojný pocit z kreativní činnosti, nadšení a řemeslné dovednosti někomu jinému. „Obojí je totiž také dialogem, ať už s divákem, nebo studentem, jsou to tvůrčí disciplíny s jistou společenskou zodpovědností,“ míní Marian Beneš, vedoucí oboru Vizuální tvorba na VŠKK, který do kalendáře zakomponoval své „floridské boxery“. Návštěvníci viděli také neznámé fotografie Antonína Kratochvíla.
Významný český fotograf – dokumentarista představí u příležitosti svých 70. narozenin kolekci fotografií Sudety.
Autor o výstavě: Po roce 1989 se Sudety začaly vzpamatovávat z těžkého snu o „krásném zítřku“. Devastace, kterou za těch více než čtyřicet let prošly, byla znát na každém kroku. Tři miliony vyhnaných sudetských Němců byly nahrazeny chudšími obyvateli z vnitrozemí, „rabovacími gardami“ poválečných vítězů nebo přistěhovalci z východních zemí. Ti všichni se mnohdy chovali k Sudetům jako k dobyté zemi a režim jim v tom vydatně pomáhal. Na jedné reportáži pro časopis Reflex jsem se rozhodl stav této části naší země „čtyřicet let poté“ zdokumentovat. Od roku 1990 jsem do Sudet jezdil, fotografoval lidi a jim svěřenou zemi dřív, než tady začne působit nový řád a kdy všichni rádi zapomenou, jak to tady kdysi vypadalo.
Zahajovací výstava: fotografové legendární VII PHOTO AGENCY – Questions without answers.
VII PHOTO (Questions Without Answers) a projekt SMILE Alexandra Boulat, Ron Haviv, Ed Kashi, Gary Knight, Antonín Kratochvíl, Joachim Ladefoget, Christopher Morris, Franco Pagetti, John Stanmeyer, Ashley Gilberston, Tomas van Houtryve, Jocelyn Bain Hogg, Jessica Dimmock, Sim Chi Yin, Stefano De Luigi, Maciek Nabrdalik, Sarker Protick and Danny Wilcox Frazier).