Sean Gallup je skvělý fotograf a pravý reportážní profesionál. V 90. letech často fotografoval v České republice, zejména v Praze. Nyní žije v Berlíně, kde s týmem nezávislých fotografů zajišťuje zpravodajství a obrazové pokrytí pro Getty Images v Německu, Švýcarsku a v Rakousku. Jeho fotografie se pravidelně objevují v médiích po celém světě a vycházejí na titulních stránkách deníků a magazínů jako jsou například: Time, The New York Times, The Washington Post, Der Spiegel, Vanity Fair, The Guardian, The Independent a mnoha dalších.
Výstavou Jen tak jsem šel kolem autor tak trochu bilancuje svoji celoživotní fotografickou zálibu. Najdeme zde snímky z cyklů „Ulice“, „Dílo člověka“, „Dílo přírody“ a „Kamarádi“ ze zákulisí slavného divadla. „Ulice je divadlo, kde se odehrávají tisíce scén, které se nebudou nikdy opakovat. Je jen na mně, jak je zachytím, někdy to mohou být jedinečné okamžiky, jindy naprosto banální,“ vysvětluje herec Divadla Járy Cimrmana Petr Brukner, proč fotí zejména všední život. Dodává: „Fotím rád normální lidi, číšnice, prodavačky, ale třeba i obsluhu na veřejných záchodcích v různých městech. Pokaždé se zeptám, jestli můžu fotit,“ říká Petr Brukner.
Jemný nádech spíš než téma výstavy vyjadřuje velmi opatrnou úlevu z rozvolnění v druhé polovině roku 2021. Je to ale také nádech, se kterých se nabírá síla pro další tvorbu, snad už ne tolik svázanou protipandemickými opatřeními. Bylo by totiž troufalé tvrdit, že koronavirová pandemie vystavovaných devět souborů nijak neovlivnila, přestože pocity z ní přímo reflektuje jen jeden z nich.
Čeká Vás výstava pátého ročníku soutěže Czech Nature Photo. Soutěž byla zahájena výstavou letošního porotce soutěže, izraelského fotografa přírody Boaze Amidrora. Nyní se už můžete těšit výstavu oceněných a dalších vybraných snímků přírody.
Izraelský fotograf Boaz Amidror fotografuje od svých patnácti let, z toho posledních deset let profesionálně. Po 25 letech služby v Izraelských obranných silách odešel do výslužby v hodnosti plukovníka a konečně se může naplno věnovat své lásce k fotografii. Jeho hluboké znalosti historie, krajiny a přírody Izraele mu umožňují objevovat skryté krásy a zaznamenávat je ve fotografiích. Zkušenosti aktivního vojáka jej naučily sžít se s přírodou a nabytých zkušeností využívá při pohybu v terénu. Miluje trávení času v přírodě, a být tak součástí různých ekosystémů, pozorovat zvířata, ptáky a vůbec přírodu v celé její kráse.
Výstava navazuje na soubor Fragmenty metropole, který byl v roce 2010 oceněn stipendiem pražského primátora v soutěži Czech Press Photo. Vondrouš se svým výjimečným citem pro barvu hledá ve vylidněné Praze detaily a neobvyklé situace.
Tři reportážní fotografové, tři kontinenty, tři reportážní pohledy na světové události. Jedním z vrcholů soutěže Czech Press Photo je zasedání mezinárodní poroty, kterému již tradičně předchází výstava některého z porotců. Letos svou tvorbu představí tři zahraniční porotci, kteří ve své fotografické kariéře byli přítomni zásadním okamžikům novodobých světových dějin a skrze série a jednotlivé snímky je přinášejí návštěvníkům galerie Czech Photo Centre.
Výstava účastníků komunitního centra Czech Photo.
CEWE Photo Award spojuje nadšence ve světě fotografie - lidé, kteří oslavují krásy našeho světa. Největší fotografická soutěž na světě znovu proběhla pod mottem „Our world is beautiful“. Soutěžící mohli vyhrát jednu z 1.000 cen v celkové hodnotě 250 000 EUR! Za každou přihlášenou fotografii věnovalo CEWE 10 centů SOS dětským vesničkám po celém světě."
Zlatý fond Národního muzea fotografie představuje druhou část své unikátní sbírky. Více než dvě stovky předních českých autorů sdružuje Zlatý fond Národního muzea fotografie. Všichni členové Zlatého fondu věnovali na začátku milénia jednu fotografii reprezentující jejich tvorbu. Sbírka fotografií je velmi různorodá jak žánrově, tak svou datací. Je kolekcí 222 přístupů, 222 názorů, 222 fotografů.
Výstava představuje vizuální koláž sloužící k vyjádření určité doby, ve které se naše společnost ocitla. Svou práci představí autoři Milan Arnošt, Jiří Kocián, Jitka Kozáková, Matěj Koudelka, Barbora Nosková, Tereza Veselá, a Šárka Zavadilová. Přestože se od sebe výrazně odlišují svou vizualitou a tvůrčími přístupy, spojuje je právě silné vyjádření pocitů či nálad, které často přesahují jedince a dotýkají se celé společnosti.
Vítěz Grantu Prahy v soutěži Czech Press Photo 2018 Tomáš Vocelka vystavuje v Czech Photo Centre. Díky svému projektu Praha pod věžemi vystoupal dohromady čtyři kilometry. K nafocení nespočtu fotografií absolvoval 112 výstupů na věže, střechy, terasy nebo na vyhlídky. Při práci na souboru strávil ve výšce více než 120 hodin. Přijďte na výstavu Výstava Praha pod věžemi – Neobvyklé pohledy na život v ulicích české metropole a utvořte si na naší metropoli nový podhled.
Czech Nature Photo představuje nejlepší snímky přírody fotografů z České republiky a Slovenska. Cílem soutěže je ukázat přírodu celého světa tak, jak ji vidí naši fotografové. Dále také soutěž pomáhá vzdělávat veřejnost v oblasti ochrany přírody a pomocí fotografií představovat unikátní svět zvířat.
Čtvrtý ročník soutěže pro fotografy přírody Czech Nature Photo bude zahájen výstavou zahraničních porotců v Czech Photo Centre. Peter Delaney a Rob Cottle 5. března představí komplexní výběr ze své tvorby. Peter Delaney fotografuje divokou krásu Afriky a Rob Cottle se věnuje převážně focení zvířat ve Walesu.
Fotograf Dan Materna pracuje ve vydavatelství MAFRA, kde se kromě běžné redakční práce – reportáže, portréty, sport - věnuje fotografování přírody a více než 12 let fotografuje Českou republiku z letadla. Fotografuje "krásné" Česko – Šumavu, Krkonoše, rybníky a jezera. Hlavně hledá nové pohledy na Česko, civilizační proměny: satelitní města, žluté řepkové pole nebo třeba kůrovcovou kalamitu.
Projekce s hudbou „Soukromé vesmíry“. Dlouhodobým projektem Vladimíra Kozlíka je od roku 1973 až do současnosti tvorba novoročních přání. Podobně jako u jeho autorské publikace „Hovory s Chan-Šanem“ i zde vpisuje Vladimír Kozlík do fotografií symbol „PF“ (pour féliciter) a vlastní signaturu, kaligraficky reaguje na daný obraz.
Jiří se narodil v Praze, v únoru 1974. Hlouběji se začal zajímat o focení již v sedmé třídě. Velmi rád fotil i sám vyvolával fotky již jako třináctiletý kluk! Jak sám říká „na učilišti v Praze i na dalším studiu na Slezské univerzitě v OPAVĚ jsem měl moc dobré učitele, Jiřího Škocha, Aleše Kuneše a na univerzitě i mistry oboru Jindru Štreita a Profesora Vladimíra Birguse.“ Je rád, že i jim snad dělá radost, když od civilních dokumentů té nádherné porevoluční doby (Hypermarkety, Mobily a Městečka) přešel právě k focení těch nejrychlejších aut na světě! Měl i dobrou sportovní průpravu neboť byl velmi dobrým gólmanem v ledním hokeji, chytal i nejvyšší dorosteneckou ligu za 1. ČLTK Praha.
Ze soukromých sbírek a muzejních fondů ze zhruba tří desítek měst a obcí z celé České republiky získala ČTK asi 1300 snímků. V rámci projektu se také podařilo v obrazovém archivu ČTK dohledat zajímavé fotografie z revolučního dění v regionech, které dosud nebyly zdigitalizovány, a jsou tak publikovány poprvé po 30 letech. Deset snímků zapůjčila ze Slovenska tisková agentura TASR. Kromě 66 snímků z Fotobanky ČTK a deseti z fotoarchivu TASR je tak na výstavě zastoupeno 81 fotografií, kterými přispěla veřejnost a různé regionální instituce.
Práce v ČTK připravila autora na následující kariéru v mezinárodní agentuře Reuters, pro kterou fotografoval dramatické události ve státech bývalé Jugoslávie. Dále dokumentoval konflikty v postsovětských republikách i v Rusku, situaci v Iráku těsně po svržení Saddámova diktátorského režimu a v dalších zemích.
Fotografie je nástrojem, který stírá jazykovou bariéru a umožňuje nám komunikovat v obrazech, kterým rozumíme beze slov. Komunitní centrum je místem, kam můžete přijít bez ohledu na svůj věk, sociální status, etnikum či zdravotní hendikep. Chceme vytvořit komunitní prostor, kde se budeme díky fotografii společně potkávat, tvořit a inspirovat.
Do Centra Paraple poprvé přišel v roce 2000. Jako aktivního sportovce ho zaujali lidé, kteří se perou o svůj život a jeho podobu, i ti kolem nich. Setkání se sportujícími vozíčkáři tak výrazně formovalo jeho následné směřování. S Centrem Paraple brzy navázal užší spolupráci jako fotograf a později i na poli sportovních aktivit.
Autor propadl kouzlu analogu a na svých cestovatelských výpravách zaznamenává život. Díky lidem, které potkává se dostává na zajímavá místa. Kencki k sobě skládá snímky z různých míst a z různých časových období, které ladí jeho analogovému stylu. Místa dokumentovaná relativně nedávno vypadají, jako kdyby nepodléhala času.
Vladimír Brunton, Je autorem světově originálního ručního zpracování fotoobrazu. Každá fotografie je výjmečným umělecký dílem. Díky zpracovaní starým, řemeslným způsobem, jaký se používal ve fotografii před 100 lety Vladimír vytváří unikátní obrazy na plátno, nebo ruční papír.
V galerii Czech Photo Centre budou vystaveny fotografie 22 autorů a vítězného fotoklubu, které vybrala porota pod vedením PhDr. Věry Matějů. Výběr rozšíří dalších 200 promítaných fotografií, které byly vystaveny ve Svitavách. Celkem uvidíte výběr z 832 fotografií od 209 autorů a 5 kolektivů, který přináší velmi zajímavou informaci o stavu současné amatérské fotografie.
Dospívání, nostalgie, každodennost nebo život s handicapem. To jsou jen některá z témat, která ztvárňují ve svých fotografiích studenti Ateliéru vizuální komunikace Štěpánky Stein. Vernisáž výstavy jejich souborů s názvem MOODBOARD proběhne v galerii Czech Photo Centre 13. června, fotografie pak budou k vidění do 7. července.
Blesk! První vzpomínka - držím otcův starý fotoaparát a nemůžu se zbavit dojmu, že mě ta věc magicky přitahuje. Koupil jsem si první film. Černobílý. A už mě to nepustilo. Jakmile jednou založím film, není cesty zpátky. Cvak! Stojím v Arizonské poušti, slunce zapadá, stíny se prodlužují a na obří skok se řítí budoucí zlatý medailista X-Games Libor Podmol. Už dva měsíce ve Spojených státech fotím nejlepší freestyle motokrosaře světa. Z cesty vznikne dokument Tomorrow Will Be Better, který jde o dva roky později do americké distribuce.
Po výstavě americké fotografky Ami Vitale přichází do galerie česká výstava. Přes dvě stovky českých předních autorů sdružuje Zlatý fond Národního muzea fotografie. Všichni členové unikátní sbírky Zlatého fondu věnovali na začátku milénia jednu fotografii, která reprezentuje jejich tvorbu. Výstava Zlatý Fond Národního muzea fotografie – výběr I. zahájí sérii výstav této sbírky. Výstava začne 11. dubna a potrvá do 12. května.
Po výstavě americké fotografky Ami Vitale přichází do galerie česká výstava. Přes dvě stovky českých předních autorů sdružuje Zlatý fond Národního muzea fotografie. Všichni členové unikátní sbírky Zlatého fondu věnovali na začátku milénia jednu fotografii, která reprezentuje jejich tvorbu. Výstava Zlatý Fond Národního muzea fotografie – výběr I. zahájí sérii výstav této sbírky. Výstava začne 11. dubna a potrvá do 12. května.
Americká fotografka Ami Vitale je legendou nejen reportážní fotografie. Poté, co dvě dekády fotografovala válečné konflikty v téměř stovce zemí, se pomalu začala přiklánět k dokumentování vzájemného působení člověka a přírody. Nyní tvoří své vlastní projekty a je jednou z členek týmů National Geographic.
Praha je jeho milované město, je rodilý Pražák a má Prahu dokonce vytetovanou na levé ruce. Každý zná Prahu a její krásu. Málokomu se však poštěstí vidět krásu Prahy zevnitř, vidět krásně zařízené, leckdy útulné, byty a nahlédnout do soukromí zajímavých, úspěšných a tvůrčích lidi, žijících v našem hlavním městě.
Fotograf Petr Josek, který se fotografií zabýval celý život zůstal věrný původnímu účelu této aplikace a zaznamenává svět kolem sebe. Poté co ukončil kariéru v agentuře Reuters mu každodenní focení chybělo, a tak začal svět kolem sebe snímat na mobilní telefon. Svůj vizuální styl přizpůsobil mnohem menšímu formátu. A více jak tři roky používá Instagram jako svůj obrazový deníček. V této tvorbě stále dokumentuje běžné dění, symetrii architektury a linie v krajině. Pokud fotí v barvě akcentuje ji. Autor se k profesi fotoreportéra dostal přes různá zaměstnání – od asistenta kamery a filmové a televizní produkce až po laboranta a fotoreportéra České tiskové kanceláře. Od roku 1990 působil jako fotoreportér agentury Reuters, pro kterou fotografoval dramatické události v Bosně, Chorvatsku, Srbsku, Pobaltských republikách a v Albánii, oba převraty v Rusku, život v Iráku těsně po svržení Saddámova diktátorského režimu. Je držitelem řady novinářských ocenění. Je autorem nejznámější Fotografie roku soutěže Czech Press Photo 1997, řadu let vede porotu soutěže.
Svoji tvorbu zde představí například Marcin Dobas z Polska, Jairo Diaz či Ivailo Stanev Álvarez ze Španělska, Sean Archer z Ruska, Craig Reilly a Steve Gosling z Velké Británie, Temelko Temelkov z Bulharska a mnozí další, včetně slovenských a českých fotografů, jako je Rostislav Stach, Petr Bambousek, Martin Žilka nebo Lubomír Drahoš.
Podstatná část tvorby předního českého fotodokumentaristy Karla Cudlína zachycující proměny krajiny a společnosti od Sinaje po Golany za posledních dvaadvacet let je samostatně vystavována vůbec poprvé. Výběr obsahuje starší práce, které jsou díky fotografi ckým i beletristickým publikacím dnes již ikonami, ale také zcela neznámé záběry, z nichž řada vznikla teprve v letošním roce.
Cudlín je jediným českým fotografem, který Izraeli věnuje svoji pozornost soustavně, nikoli pouze v rámci jednoho časově ohraničeného projektu. Jeho izraelské fotografi e nejsou místopisné záznamy okořeněné pitoreskními motivy blízkovýchodní reality ani politické reportáže, nemají jednotící téma, nesledují určitý předem daný program. Vznikají spontánně z čirého zájmu o dění, bez agendy, očekávání a ambicí vkládat do obrazu více, než může přinést momentální situace, ať už se odehrává v prostoru města, v poušti nebo na pláži. Cudlín je nejen nezaujatý, ale především nadšený, pohotový a zběhlý pozorovatel, a přestože jej časté cesty nutně přivádějí na již mnohokrát navštívená místa, zřídkakdy máme z jeho fotografi í pocit opakování nebo dokonce monotónnosti.
Multimediální autor, který je známý zejména jako fotograf, kromě fotografie však píše, maluje, skládá i hraje muziku, to všechno v jedné osobě ztělesňuje Oleg Homola. Je držitelem řady předních mezinárodních i domácích cen za novinářskou fotografii. Na sklonku osmdesátých let patřil ke špičce české “press photography”. V zahraniční byl nejvyhledávanějším českým fotožurnalistou. V posledních letech se věnuje videotvorbě. Synové Honza a Matěj se multimediálně potatili. Ti jsou známí především jako frontmani kapely Wohnout, ale na výstavě prezentují obrazy a fotografie.
Na výstavě Homoloviny představujeme tištěné fotografie i dobové zvětšeniny staré 30 a více let. Řadu z nich doprovází ručně psané komentáře. V expozici uvidíte například historicky první společný snímek Václava Havla a jeho druhé manželky Dagmar Veškrnové. Dále také fotografii severokorejského diktátora Kim Ir Sena, kterého nese ochranka ze schodů, což bylo “zakázané téma”, které severokorejce nadzvedlo ze židlí.
V malé výstavní síni představíme fotografie legendárního cestovatele a etnografa Miloslava Stingla. Existují příběhy, které nesmějí být zapomenuty, příběhy, jež nám mají stále co říci. Jsou lidé, jimž se touha po poznání stala povoláním, jedním z nich je i Miloslav Stingl. Život a dílo cestovatele, etnografa, vědce a spisovatele patří k nejpozoruhodnějším příběhům dvacátého století. Společně s autorem Stinglovy biografie Adamem Chroustem jsme z cestovatelova archivu vybrali zajímavé snímky, z nichž jsme sestavili výstavu.
V malé výstavní síni představíme fotografie legendárního cestovatele a etnografa Miloslava Stingla. Existují příběhy, které nesmějí být zapomenuty, příběhy, jež nám mají stále co říci. Jsou lidé, jimž se touha po poznání stala povoláním, jedním z nich je i Miloslav Stingl. Život a dílo cestovatele, etnografa, vědce a spisovatele patří k nejpozoruhodnějším příběhům dvacátého století. Společně s autorem Stinglovy biografie Adamem Chroustem jsme z cestovatelova archivu vybrali zajímavé snímky, z nichž jsme sestavili výstavu.
Před 50 lety se v Československu psala „velká“ historie. Po politickém uvolnění 60. let, které vyvrcholilo takzvaným pražským jarem, přišla srpnová okupace a konec nadějí na socialismus s lidskou tváří. A jak jsme žili před těmito 50 lety? Prostřednictvím fotek to společně s Czech Photo připomene Český rozhlas v Malé síni galerie Czech Photo Centre. Obě společnosti uspořádaly velkou fotografickou soutěž pro amatérské i profesionální fotografy s názvem Československo – fotografie roku 68. Hlavní téma? Každodenní život roku 1968.
"Hodnotili jsme zachycení události, celkovou estetiku a pohotovost, s jakou fotka vznikla. Důležitý byl i význam události na fotografii. Šanci ale určitě měly i fotografie z běžného života," prozradil metodiku výběru vítězů soutěže Herbert Slavík, předseda poroty.
Ve velké výstavní síni galerie Czech Photo Centre se představí výstava fotografií Oldřicha Škáchy Okupace 1968. Jedná o soubor fotografií ze sbírky Knihovny Václava Havla, která je spolupořadatelem výstavy. Expozice bude doplněna o autorovu stylizovanou fotokomoru s původním zařízením a fotografiemi jeho atelieru, které pořídil fotograf Petr Šálek. Zároveň bude v expozici promítán film Zmatek od Evalda Schorma, který zapůjčí Národní filmový archiv. Padesáté výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa je jedinečnou příležitostí k uspořádání výstavy uceleného souboru fotografií připomínajících jeden z nejtragičtějších okamžiků našich – ale i evropských – dějin druhé poloviny 20. století. Veřejnost se tak může seznámit s méně připomínanou částí autorova díla, které ani po pěti desítiletích neztratilo na uhrančivosti a jehož autenticita varuje i před aktuálními formami ohrožení lidských práv a svobod. Výstava je součástí připomínek a oslav významných výročí roku 2018 - Společné století.
Přední český fotograf Oldřich Škácha vešel do povědomí širší veřejnosti jako dokumentarista osobností československé kultury a disentu sedmdesátých a osmdesátých let, zejména okruhu kolem Pavla Kohouta a Václava Havla. Na dvacet let zůstal v jeho ateliéru uzavřen ojedinělý reportážní soubor snímků z prvních dnů okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Podobnému osudu ostatně neunikl ani autor sám.
Výstava fotografií 23 autorů a vítězného fotoklubu z 38. ročníku NÁRODNÍ SOUTĚŽE AMATÉRSKÉ FOTOGRAFIE, které vybrala porota pod vedením doc. Josefa Ptáčka, zaručuje velmi zajímavou informaci o stavu současné amatérské fotografie u nás.
Co je to Národní soutěž amatérské fotografie? Soutěž, jejíž kvalita a obliba dovolila, aby se stala soutěží, která bez přerušení existuje již 48 let. Národní soutěž od svého vzniku v roce 1970 prodělala samozřejmě nejrůznější změny. První ročníky se střídaly se slovenskou soutěží AMFO a konaly se jednou za dva roky.
38. ročník Národní soutěže amatérské fotografie, který z pověření a za finančního přispění Ministerstva kultury pořádají NIPOS-ARTAMA a Svaz českých fotografů spolu se Střediskem kulturních služeb města Svitavy za spolupráce Městského muzea a galerie ve Svitavách, Střediska amatérské kultury Impuls Hradec Králové a Společnosti přátel fotografie měl vrchol ve Svitavách v sobotu 12. května 2018. Tady se uskutečnilo vyhlášení výsledků a zahájení první výstavy největší amatérské fotografické soutěže v České republice – 38. národní soutěže amatérské fotografie 2018.
Josef Bosák vytváří autorský obraz života lidí Náhorního Karabachu. Do Arménie a Náhorního Karabachu se úplně zamiloval a každoročně je navštěvuje. Nachází zde klid, mír a pokoru. Kus arménské duše "PIECE OF ARMENIAN SOUL" je výstava, která zachycuje malý kousek toho, co na svých cestách prožívá.
Josef Bosák fotografoval tváře starých lidí, kteří zažili hrůzy genocidy a občanských válek, mladých dívek a chlapců, malých dětí i nemocných lidí. Fotografoval je doma, při práci, zábavě, ale i v místní polorozpadlé a hodně zanedbané nemocnici.
Autor prezentuje, v jakém duchu se ponese jeho výstava Kus arménské duše: „Zaujala mě atmosféra jejich kostelů, kam pravidelně pokorně chodí za svou vírou, i hřbitovy, kde ukládají své mrtvé. Mým cílem nebylo pouze reportážní zachycení okamžiku, ale pokus o vlastní zobrazení a zvěčnění toho, co jsem viděl svýma očima a cítil na vlastní kůži při setkání s obyvateli této země. Viděl jsem utrpení celého těžkého života, vyryté do tváří starých lidí, cítil jsem bolest s nemocnými uprostřed oprýskaných nemocničních zdí, ale slyšel jsem i smích z úst dětí a viděl radost v očích mladých dívek a chlapců, s kterými jsem se potkal."
Jiří Šebek získal vítězství v kategorii Grant Prahy soutěže Czech Press Photo 2016 na základě projektu, který mapuje novodobé směry pražské architektury. V dřívějších dobách architektuře Prahy dominovaly kostely, chrámy či jen věže. Nyní tyto staré chrámy nahrazují chrámy nové doby - administrativní a obchodní budovy.
Chrámy nové doby jsou protipólem ke klasickému stylu pražských budov i Šebkově typické tvorbě. Pro tuto sérii, ostatně jako pro všechna Šebkova díla, je charakteristická preciznost, minimalismus a čistota podání. Velmi často jsou budovy zabírány od druhého a třetího patra. Parter bývá z důvodu rušivých elementů vynechán.
Od samého počátku autor viděl tuto sérii čtverců focenou na dlouhý čas, v tmavých tónech a plnou kontrastů. Chtěl zachytit dynamiku pohybujících se mraků, vyváženou statičností a strohostí budov. Série Chrámy nové doby nedokumentuje proměny moderní Prahy. Ani si neklade za cíl zmapovat průběh stavby. Chrámy nové doby výtvarně pojímají pražské moderní budovy, které jsou cíleně vyhledávány tak, aby fungovaly samostatně a zároveň systematicky doplňovaly celek. Každá budova má specifický tvar, čímž se stává v této sérii nenahraditelnou. I přes to, že soubor nese název Chrámy nové doby, nezaměřuje se Šebek jen na budovy postavené v tomto tisíciletí. Nové je pro něj synonymem moderny, do které logicky řadí i budovy vzniklé v 70. či 80. letech 20. století. Příkladem může být budova Empiria, dříve Motokov, která stojí na Pankráci a postavena byla v letech 1975-1977.
Výstava patřila vzpomínce na fotografa Tomáše Vitovského. Ten na svých převážně panoramatických fotografiích zachycoval proměnu velkoměsta zejména ve Vršovicích a na Žižkově i neměnnou hodnotu Starého Města a Malé Strany. V jeho podání Praha vždy působí majestátně a výjimečně. Za snímky zachycující z velké části mizející skutečnost získal řadu významných ocenění v soutěži Praha fotografická. Jeho tvorba byla bohužel přerušena brzkým úmrtím.
„K novému roku nový starý fotoaparát,“ tímto vtipným výrokem vítal Tomáš Vitovský před několika lety nejen nový rok, ale i příležitost připomenout své zaujetí pro klasickou černobílou fotografii a speciální fotografické techniky. V přebujelé barevnosti photoshopových fotografických kreací dnes již tak trochu podivínské či staromilské, a přece nezapomenutelné papírové zvětšeniny či kontakty záběrů pořízených panoramatickým Horizontem.
Tomáš Vitovský, ač původním povoláním lékař, se fotografii plně věnoval řadu let. Vyznával autorské zpracování konečné fotografie. Fotografoval na klasický film a fotografie zvětšoval klasickou fotochemickou cestou. Hlavními tématy mu zpočátku byly fotografie přírody, makrofotografie, posléze se ale intenzivně věnoval panoramatické fotografii krajiny a hlavně Prahy, kde trvale žil.
Z téměř 1 800 fotografií od 250 autorů vybírala mezinárodní odborná porota nominace a vítěze do celkem osmi základních kategorií: Savci, Ptáci, Plazi, obojživelníci a podvodní život, Bezobratlí, Český les, České zemědělství a venkov, Zvířata v lidské péči, Cena za nejlepší fotografii české přírody – speciální kategorie, jejímž partnerem je správa Krkonošského národního park a Příroda v Praze – speciální kategorie vypisovaná magistrátem hlavního města Prahy.
Kurátorem výstavy sestavené z nominovaných, vítězných a dalších vybraných snímků Czech Nature Photo je fotograf Michal Krause, držitel ocenění v soutěžích Czech Press Photo a Wildlife Photo Contest. Ten byl současně předsedou poroty, která o nejlepších snímcích rozhodovala. Dále v mezinárodní porotě zasedli španělský biolog a fotograf Javier Aznar González de Rueda, držitel ocenění Wildlife Photographer of the Year, Petr Bambousek, jenž se může pochlubit mnoha zahraničními cenami i několika oceněními v Czech Press Photo a ředitel pražské Zoo Miroslav Bobek.
Součástí výstavy byl také bohatý doprovodný program - Měsíc přírody v Czech Photo Centre, kde při přednáškách představili svoji práci fotografové Rostislav Štefánek, Pavel Krásenský nebo Vladimír Čech mladší. O vzniku dokumentárního filmu Archa světel a stínů o cestě Martina a Osy Johnsonových po Africe a Americe bude osobně hovořit režisér a producent Jan Svatoš. Nechyběli ani komentované prohlídky nebo programy pro školy.
Milan Blšťák, Pavel Krásenský, Veronika Souralová představili v malé síni galerie Czech Photo Centre trojí pohled na svět makrofotograie. Výstava, která doprovázela soutěžní výstavu Czech Nature Photo zprostředkovala unikátní náhled do miniaturního vesmíru, který se nachází přímo v našem okolí.
Pavel Krásenský v současné době pracuje jako vedoucí přírodovědného oddělení a kurátor sbírky bezobratlých v Oblastním muzeu v Mostě. Milan Blšťák studoval na elektrotechnické fakultě ČVUT obor mikroelektronika. Makrofotografii se věnuje od roku 1996. Do roku 2010 fotil makrozáběry pouze na profesionální diapozitivy. Veronika Souralová se věnuje systematickému pořizování fotografických celků ze života hmyzu, o které se od dětství zajímá. Ke studiu a fotografování hmyzu ji přivedl otec, významný krkonošský přírodovědec RNDr. Petr Miles.
Výstava Asociace profesionálních fotografů ČR (APF) s názvem „TĚLO“ je kurátorský projekt, který zahrnuje fotografická díla členů APF. APF sdružuje osobnosti, které se svojí profesionální tvorbou podílejí na významné části fotografického života v České republice. Jedná se o tvůrčí fotografy, z nichž mnozí získali významná mezinárodních ocenění (World Press Photo, MQEP, QEP a další). Kromě základní fotografické praxe se specializují i na jiné fotografické obory, náleží k předním pedagogům fotografických škol, kurátorům a historikům fotografie. Výstavy se zúčastní členové APF na základě kurátorského výběru Zdeňka Lhotáka a Vladimíra Kozlíka.
Téma výstavy „TĚLO JAKO ZNAK“ umožňuje, přes zdánlivě jednoznačné zadání, účast autorů s velmi odlišným žánrovým zaměřením. Tělo, či spíše tělesnost, je prezentována nejen v obvyklé estetické a erotické rovině ale především jako výrazový prostředek řešící otázky osobnostní, partnerské i sociální problematiky.
Na výstavě byla prezentována tvorba předních českých výtvarných fotografů. V rámci výstav byly realizovány komentované prohlídky pro veřejnost s cílem seznámení se smyslem, filozofií a formami výtvarné fotografie. Výstava je realizována za podpory Státního Fondu kultury ČR
Výstava připomínala, jakou atmosféru měla doba sto let zpětně? V únoru 2018 probíhá v Malé výstavní síni Czech Photo Centre výstava První repbulika. Autorské fotografie Angela Purgerta nás přenesly do neopakovatelného období první republiky, kde uhlazené časy plné dobrých mravů vyvolávají pocit nostalgie a touhu se k nim vracet. Při jejich prohlížení se ocitnete na místech, kde swingová hudba zpříjemňovala společenská setkání a drahé parfémy se omamně rozlévaly prostorem.
Společenskou atmosférou první republiky se nechal inspirovat fotograf Angelo Purgert, který snoubil prvorepublikový styl s nádechem dnešní doby. Při tvorbě se autor záměrně nenechal ovlivnit dobovými snímky, aby pouze nekopíroval zlatý věk československého státu. Vytvořil naopak originální fotografie, které z první republiky čerpají, ovšem neuzavírají se v ní. To se týká nejen aranžmá scény, ale též póz modelů, technického i světelného provedení.
Důležitým prvkem, který dodává fotografiím rys autenticity, jsou samotné interiéry. Fotografie tak zachycují prvorepublikové kavárny Louvre, Imperial, Slavia nebo Adria, hotely Art Deco Imperial, Ambassador – Zlatá husa a Hotel Paříž, Cukrárnu Myšák, ale také Národní technické muzeum nebo Českou restauraci a tančírnu Republika. Fotografování probíhalo i v Obecním domě, secesní perle pražské architektury, a také v Paláci Lucerna. Výjimkou nebyly ani romantické uličky a parky staré Prahy.
Další výstavou v malé síni galerie Czech Photo Centre byla první výstava z cyklu výstav prací studentů Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Lucie Sekerková zde představila výstavu s názvem Vrăjitoare / čarodějnice - Ženy predávajúce nádej. Vrăjitoare (čarodějnice): věštkyně, bohyně, léčitelky... S takovým označením se identifikuje mnoho romských Olašských žen žijících v Rumunsku. Věštění mělo u romských kočovných skupin procházejících evropským prostorem v minulosti velkou tradici.
Věštecké schopnosti byly přisuzovány především starším ženám, nepochybně pro jejich dlouhé životní zkušenosti. Své případné klienty a klientky nacházeli na ulicích vesnic a měst, kde zrovna zastavily svoje vozy. Při neustálém pohybu skupiny nebylo možné službu reklamovat. Není to tak trochu parado